Paříž pro pokročilé

Jeden z prvních článků po obnovení tohoto blogu se týkal nově zrenovovaného a na jaře loňského roku čerstvě otevřeného paláce Hôtel de la Marine, který v minulosti sloužil jako sídlo královského mobiliáře – instituce, která spravovala, střežila a udržovala sbírky nábytku, zbraní a veškerého dalšího vybavení královských paláců. Po Francouzské revoluci byla značná část kolekcí poztrácena, rozkradena nebo zničena a samotná instituce přišla o sídlo, kde se po svém přestěhování z Versailles usídlilo francouzské námořnictvo. Instituce, která by spravovala státní mobiliář, však byla potřebná i nadále, takže i ve ztížených podmínkách fungovala dál. Později byl národní mobiliář sloučen s národní manufakturou, která prováděla veškeré opravy a renovace státního majetku, ale až v roce 1937 dostala instituce své nové a důstojné sídlo. Stala se jím jedna z prvních kompletně betonových budov, kterou navrhl slavný architekt Auguste Perret. A přesně do ní se dnes podíváme. Vidíte, už nám k tomu natáhli červený koberec.

Není to jen tak ledajaký koberec – pořídili ho v roce 2004 při příležitosti návštěvy anglické královny a dodnes ho vytahují při příležitosti některých státních návštěv. Mezitím je uschován právě v této budově.

Národní mobiliář dnes slouží nejen jako úschovna a skladiště zařízení a vybavení státních budov a jako opravna státního majetku, ale současně i jako manufaktura, kde jsou vytvářeny nové části zařízení, a to jak pro francouzský stát, tak i na zakázku pro jiné instituce, občas i zahraniční. To se týká především ručně tkaných koberců, nebo replik historického nábytku.

Součástí Národního mobiliáře je i manufaktura na gobelíny les Gobelins (která dala tomuto druhu koberců jméno), ležící jen pár stovek metrů od mobiliáře, manufaktura na tapiserie v Beauvais, manufaktura na vlasové koberce La Savonnerie a krajkárny v Alençonu a v Puy-en-Velay.

Rozlehlé sály, kde je uschován nábytek, který momentálně neslouží v žádné státní instituci, připomínají místy filmový fundus. Pozoruhodné je, že to není jen skladiště, ale současně i dočasné úložiště – například pokud se v nějaké státní instituci pořádá kongres a potřebují více židlí, jednoduše si je vypůjčí z Národního mobiliáře a potom je tam vrátí. To platí třeba i pro státní vlajky – při příležitosti státního svátku nebo když má přijet nějaká zahraniční delegace, z Elysejského paláce nebo z předsednictva vlády si pošlou pro vlajky a prapory a pak je zase vrátí zpět.

Nejobletovanějším předmětem, který byl v Národním mobiliáři umístěn v době, kdy jsem ho navštívila, byl koberec z katedrály Notre Dame, pocházející z roku 1830. Odvezli ho sem hned po požáru, ke kterému došlo 15. dubna 2019, při kterém naštěstí nebyl poškozen – byl v té chvíli zrovna srolován a uložen v bytelné dřevěné bedně. Nebyl proto poškozen ohněm, ale promáčela ho voda při hašení ohně. Odborníci v Národním mobiliáři ho vysušili, vyčistili, desinsektovali a desinfikovali a v současné době je restaurován. Poté bude uložen v Louvru do doby, než se bude moci vrátit na své místo v chóru katedrály.

O patro níž najdeme sklad historických hodin a lustrů. Součástí je i tady dílna na jejich opravy a na výrobu nových kousků.

Budova Národního mobiliáře leží v těsné blízkosti parku Square Le Gall a sama je také obklopená vzrostlými stromy, mezi kterými nechybí libanonské cedry. Z oken horního patra je krásný výhled na historickou čtvrť Gobelins a v dálce na obzoru můžeme zahlédnout i kupoli Panthéonu.

Mobilier national, 13. obvod, 1 rue Berbier du Mets

Návštěva samotného mobiliáře je možná jen při Dnech evropského dědictví, dají se ale běžně navštívit jednotlivé manufaktury.