Ateliéry Bateau-Lavoir

Na jednom z nejkrásnějších a také nejmenších pařížských náměstí najdeme ateliéry, které mnozí z vás znají i z literatury. V Bateau-Lavoir se doslova psaly dějiny světového výtvarného umění první poloviny 20. století. Ještě před koncem 19. století zde nějakou dobu pracoval Auguste Renoir, který bydlel nedaleko odtud, ale svůj zlatý věk ateliéry zažily až poté, co do Paříže v roce 1904 přijel Pablo Picasso, který si zde, v dřevěném baráku, přestavěném ze staré fabriky na umělecké dílny, našel svůj první ateliér (a docházel sem i dlouho potom, co se odstěhoval na lepší adresu). Picasso kolem sebe shromáždil skupinu tehdy neznámých a chudých umělců, často přistěhovalců, kteří v Paříži hledali slávu. Kromě jiných tady žili a pracovali v různých obdobích také Paul Gauguin, Celník Rousseau, Juan Gris, Constantin Brancusi, Amedeo Modigliani, Kees van Dongen, Max Jacob, Henri Matisse, Maurice Utrillo, Fernand Léger, Georges Braque, Raoul Dufy nebo André Derain, ale docházeli sem i spisovatelé jako Guillaume Apollinaire nebo Jean Cocteau a také obchodníci s uměním nebo divadelníci.

Podrobnou historii ateliéru jsem už popsala ve svém dřívějším příspěvku, kde sice ještě chybí některé fotografie, které se zatím nepodařilo zrekonstruovat po převodu blogu (omlouvám se, není to tak jednoduché, jak se zdálo), ale texty jsou kompletní.

Place Émile Goudeau a na pozadí čelní zeď ateliérů s hlavním vchodem. Směrem k náměstí jde sice jen o nízkou přízemní budovu, ateliéry však měly a mají několik podlaží – stavba je ve svahu, takže se z ulice vchází do nejvyššího patra a směrem do dvora se sestupuje po schodech dolů.

Přestože ateliéry stojí stále na stejném místě jako za Picassova života, už dávno nejsou stejné jako kdysi. Původní dřevěná budova téměř kompletně vyhořela v roce 1970 a i když byly ateliéry díky tomu, že už předtím byly zapsány na seznam historických památek, postaveny o pět let později znovu v původním rozsahu a slouží dál stejnému účelu jako dřív, není to totéž.

*Bateau-Lavoir kolem roku 1910. Crédit Roger-Violet.*

*Kolem roku 1947. Foto René Giton. Bibliothèque historique de la Ville de Paris.*

*Zadní (spodní) část ateliérů v roce 1960* a tedy ještě před požárem

*Požár v roce 1970. Crédit Roger-Violet.*

Dlouhé roky jsem se toužila podívat dovnitř. Kdykoliv jsem měla příležitost, nakukovala jsem nejen pootevřenými dveřmi, ale také na zadní část budovy přes dvůr v rue Garreau. Když jsem se pak do Bateau-Lavoir konečně podívala, bylo to svým způsobem zklamání. Romantika chudých umělců, vyčtená z románů a životopisů, je i s géniem loci v nové budově dávno pryč.

*Schody, vedoucí od vstupu z ulice na dvorek o patro níž*

Dvůr odděluje přední budovu od zadního traktu. Pozůstatek starého Bateau-Lavoir vidíme úplně vlevo nahoře vzadu, v jediné části, která přežila požár a která vede do rue d’Orchampt.

Jedním z umělců, který získal ateliér v novém Bateau-Lavoir, byl maďarský malíř Endré Roszda. Přestože zemřel v roce 1999, jeho přátelé udržují formou nadace jeho ateliér v původním stavu, s původním zařízením a vybavením. A právě oni letos umožnili jeho prohlídku v rámci Dnů evropského dědictví.

Endré Roszda se narodil v Maďarsku v roce 1913, kde nejen vystudoval, ale také s úspěchem pracoval. V roce 1938 přišel do Paříže, kde se v uměleckém prostředí seznámil se studentkou Françoise Gilot, kterou učil kreslit. Françoise v roce 1942 začala žít s Picassem (a později se stala matkou jeho dvou dětí, Palomy a Clauda) a díky tomu se s tehdy už známým umělcem seznámil i Roszda (jeho přátelé vyprávěli, že Roszda až do své smrti říkal: „Na světě existují jen dva velcí umělci, Picasso a já“.)

Endré Roszda v roce 1979 získal ateliér v nově dostavěné replice Bateau-Lavoir – a shodou okolností se tento ateliér nachází právě na místě, kde předtím stál ten Picassův. Kruh se tak uzavřel a návštěvník může do Roszdova ateliéru vejít s pocitem, že vstupuje na místo, kde tak trochu žije Picassův duch.

V rámci přednášky, kterou pro nás připravili, jsme viděli i plánek původních ateliérů. Vlevo dole byl ten Picassův, přes který je červeně zakreslený dnešní Roszdův ateliér. Z plánku je vidět, jak byl Picassův ateliér maličký – byl o polovinu menší, než je ten dnešní, a ten, jak sami vidíte nahoře, taky žádným velkým prostorem neoplývá.

Jedno z Roszdových děl u okna, které vede na zadní dvorek, který můžeme vidět v původním stavu na horní archivní fotografii zadního traktu. Stromy a plot na konci dvorku oddělují Bateau-Lavoir od parku v rue Burq, ze kterého je zadní část ateliéru také trochu vidět.

Kromě hlavní budovy patří k Bateau-Lavoir i dům napravo od hlavního vchodu, do kterého se vchází přes malý dvoreček starými modrými dveřmi. Dům leží na rohu rue d’Orchampt, kde k němu přiléhají další dva ateliéry. Tato část byla uchráněná od požáru a je tedy původní.