Když jsem do knížky Paříž pro pokročilé psala kapitolu o pravoslavné Paříži, věděla jsem, že některé malé kostelíky mi unikly, přestože jsem o jejich existenci věděla. Většinou jsou však schované někde ve vnitrobloku a často je k nim obtížný přístup. Jedním z těch, které se mi tehdy ještě nepodařilo vidět, byl i malý kostelík s dlouhým názvem Église de Tous les Saints de la Terre Russe v blízkosti Porte de Saint-Cloud na samé hranici Paříže. Najdeme ho v uličce za stále zavřenou bránou a zvenčí je téměř neviditelný. No schválně, řekli byste, že toto je vstup do kostela?

Ano, když se člověk podívá s odstupem z protějšího chodníku, tak ten malý nachýlený křížek uvidí, ale jinak nás nic na kostel neupozorní. V poslední době navíc zmizel i list papíru, který visíval na dveřích domu, a který informoval, že v sobotu v 18 hodin a v neděli v 10 hodin je zde možné navštívit mši. Znamená to, že se zde už bohoslužby nekonají? Tak dlouho jsem se chystala, že se na interiér kostela jednou zajdu podívat, až to vypadá, že je snad trvale zavřený.
Konec konců, obtížné je už jen to, vůbec se dostat ke vstupu do kostela. Kovová brána i malá branka se otvírají jen po zadání kódu a v minulosti se mi nikdy nepodařilo narazit na někoho, kdo by zrovna vycházel nebo vcházel a pustil mě dovnitř. Až letos v létě jsem měla štěstí.

Vlastně je to jen takový maličký přílepek k vedlejšímu domu, ve kterém sídlí patriarcha. Dovnitř se nedostaneme, ani na internetu nejsou, kromě jedné fotografie ve velikosti poštovní známky, skoro žádné informace, proto se raději rozhlédneme kolem. Ta věčně zavřená brána totiž chrání obyvatele několika okolních úzkých pěších uliček. Je to jedno z těch dobře chráněných tajných míst, které se ještě dodnes dají v Paříži najít.


Celý komplex se nazývá Villa Mulhouse a tvoří ho uličky Villa Dietz-Monin, Villa Cheysson a Villa Émile-Meyer. Je složený ze čtyř stovek nízkých domečků s malými zahrádkami, který byl postaven podle anglického vzoru jako dělnická kolonie a pojmenován podle alsaského města Mulhouse, kde se stavitel inspiroval podobnými dělnickými enklávami. Výstavba byla zahájena v roce 1882, kdy tady, daleko od centra Paříže, ještě neexistovaly drahé bytové domy a vily jako dnes, ale spíš drobné průmyslové podniky. Právě kolem nich rostla podobná výstavba pro dělníky.



Každá z uliček má ještě další východ do některé z okolních ulic. Upřímně řečeno, asi nestojí za to, jezdit až na konec Paříže pro nejistý výsledek, jestli se náhodou některá z bran otevře, ale pokud byste byli blízko, určitě to zkuste. Kromě tohoto tajného a tajemného místa je ve stejné ulici hned v protějším vnitrobloku k vidění polský kostel svaté Geneviève, stále otevřený a vítající návštěvníky, a na konci ulice i malý místní hřbitov, otevřený už na konci 18. století, kde je asi nejznámějším pohřbeným hudební skladatel Charles Gounod.
Jak se tam dostat: Metro 9 Exelmans nebo Porte de Saint Cloud
16. obvod, 19 rue Claude Lorrain