Pokud vám název zámku připomíná slavný román Alexandra Dumase, trefili jste se. Přesně podle něj je tato drobná stavba, vybudovaná na rozlehlém pozemku ve směsici různých stavebních stylů, nazvána. Slavný spisovatel si ji nechal postavit v roce 1844 v městečku Port-Marly, ležícím necelých třicet kilometrů na západ od Paříže, jako svoje venkovské sídlo, které mělo sloužit především jako útočiště, kde by mohl v klidu pracovat.
Zámeček, bohatě vyzdobený drahým nábytkem a dalším cenným zařízením, byl otevřen s velkou slávou v červenci 1847. Dumas v něm začal shromažďovat velké sbírky různých uměleckých předmětů, tapiserií, koberců a porcelánu a často v něm hostil své přátele, to vše se stejnou finanční lehkomyslností, s jakou běžně přistupoval k životu. Nikdo se proto příliš nedivil, že už v roce 1848 musel pod tíhou svých dluhů vyhlásit bankrot a o rok později byl nucen celé panství prodat za směšnou cenu 31 tisíc zlatých franků, přestože ho původně stavba a vybavení stály několik stovek tisíc.
Traduje se však, že novým majitelem se stal Dumasův přítel, který v dražbě posloužil jen jako zástěrka proti věřitelům, a proto mohl spisovatel zůstat v zámečku až do roku 1851, kdy ho však musel definitivně opustit a odjet do exilu v Belgii. Zámeček poté vystřídal celou řadu majitelů a postupně začal upadat. Na konci 60. let minulého století z něj zbyla prakticky jen ruina, která měla být v roce 1969 zbořena a na pozemku měl vyrůst nový developerský projekt se čtyřmi sty byty. Na poslední chvíli tomu zabránila tehdy nově založená Společnost přátel Alexandra Dumase, která zburcovala nejen radnici přímo v Port-Marly, ale i ve dvou dalších obcích v sousedství. Ty nakonec celý objekt společně odkoupily. Následná dlouhá a náročná rekonstrukce skončila až v roce 1994, kdy se Dumasův zámeček otevřel pro veřejnost.
Salón v přízemí
Z původního Dumasova zařízení a jeho sbírek nezůstalo dnes vůbec nic. Současné vybavení se však alespoň trochu snaží přiblížit atmosféru původní stavby.
Dumasova pracovna a dole původní Dumasovou křeslo, ve kterém pracoval
Maurský salonek v prvním patře. Originální maurskou štukovou výzdobu stěn a stropu provedli arabští řemeslníci, které si spisovatel přivezl z jedné ze svých cest po Tunisku.
V zahradě jen pár metrů od samotného zámečku stojí malý kamenný domek, hrdě nazývaný Château d’If. Spisovatel se v něm zavíral, když opravdu potřeboval pracovat a když mu v tom plné pokoje lidí v protějším zámečku bránily. Domek byl vybudován v novogotickém stylu a na jeho zdech najdeme vsazené desky s názvy jeho knih a postav.
Jak se tam dostat: RER A do Saint-Germain-en-Laye, potom autobusem č. 10 (nebo pěšky, není to daleko) směr Marly le Roi, zastávka Les Lampes, nebo autobus 259 z La Défense, stanice Val André. V obou případech je potřeba trochu hledat, zámeček leží mimo hlavní silnici a přístup je trošku komplikovaný.
Otevřeno: pouze od 1. března do 1. listopadu, v zimě je zavřeno.
Paříž pro pokročilé 