
Skleníky vznikly po roce 1796, kdy byl z vůle revolucionářů zbourán klášter kartuziánů, který příléhal k jižní části zahrady Lucemburského paláce. Ta byla právě tehdy rozšířená o klášterní zahrady, které k ní byly připojeny, částečně přetvořeny a byly zde postaveny skleníky. Dodnes se tyto bývalé klášterní zahrady liší od původní palácové zahrady; je to ta zadní část s trávníky a alejemi, včetně avenue de l´Observatoire.

Ani během Dnů evropského dědictví však nebyly všechny skleníky zpřístupněny – v některých je pečlivě udržované mikroklima podle zemí původu rostlin, v jiných, kde jsou vzácné rostliny pěstovány bez použití chemie, jsou nasazeny některé druhy hmyzu, které hubí škůdce. To vše by davy lidí narušily, proto byl zpřístupněn jen největší a nejnovější skleník, postavený v roce 1989 na místě dvou starých. Ani v něm se však nesmělo chodit volně, jen podél jeho kratší stěny, husím pochodem, rychle, rychle, ať se dostane na všechny, protože venku před skleníkem stojí dlouhá fronta. Ani jsem v ní raději nestála a všechno jsem si vcelku pohodlně prohlédla jen zvenku přes sklo.



Na otevřeném prostranství před skleníky byly postaveny stánky jednak s informačním a propagačním materiálem, ale také s výstavkami ovoce, které se v zahradě pěstuje. Jsou zde také vysázeny záhony odolnějších rostlin, keřů a některé stromy. Momentálně tam všemi barvami hýřily záhony jiřin a i když jsem je jako květiny nikdy neměla ráda, tyhle bych snad vzala na milost.

Pokud by vás prohlídka skleníků lákala, bohužel nemohu poradit nic jiného, než si naplánovat další cestu do Paříže na příští rok v polovině září, až se budou konat další Dny evropského dědictví. Koneckonců, každá záminka k cestě do Paříže je dobrá, ne?
5. obvod, Lucemburská zahrada, vstup do skleníků od rue Auguste Comte
1 komentář: „Skleníky v Lucemburské zahradě / Les serres du Jardin du Luxembourg“