Paříž pro pokročilé

Jen výjimečně bývají pro veřejnost otevřené skleníky, které leží za zdí a hradbou stromů v jihovýchodní části Lucemburské zahrady. Jednou z těch řídkých výjimek, kdy je možné podívat se dovnitř, jsou Dny evropského dědictví, kdy se tady na úzkých cestičkách tlačí snad polovina Paříže.

 

V roce 1879 byl Lucemburský palác předán Senátu, který od té doby spravuje nejen palác, ale i zahrady včetně skleníků. Ty mají dvojí účel: jednak jeho výpěstky slouží k výzdobě zahrady a paláce, jednak je jejich úkolem zachování rostlinného bohatství, skládajícího se často ze vzácných kolekcí rostin, z nichž některé pocházejí ještě z 19. století.

Je tu například uchovávána velká sbírka deseti tisíc vzácných orchidejí, jejíž základ byl převzat v roce 1859 z rušené zahrady lékařské fakulty, kde byla předtím vybudována z rostlin, které sem zaslal lékař brazilského krále. Neméně cenná je sbírka padesáti kultivarů begónií, hortenzie, kapradiny a broméĺie nebo krotony; také tady najdeme oranžerii nebo obyčejné trvalky, které jsou podle sezón vysazovány do záhonů a nádob v zahradě.

 

Ani během Dnů evropského dědictví však nebyly všechny skleníky zpřístupněny – v některých je pečlivě udržované mikroklima podle zemí původu rostlin, v jiných, kde jsou vzácné rostliny pěstovány bez použití chemie, jsou nasazeny některé druhy hmyzu, které hubí škůdce. To vše by davy lidí narušily, proto byl zpřístupněn jen největší a nejnovější skleník, postavený v roce 1989 na místě dvou starých. Ani v něm se však nesmělo chodit volně, jen podél jeho kratší stěny, husím pochodem, rychle, rychle, ať se dostane na všechny, protože venku před skleníkem stojí dlouhá fronta. Ani jsem v ní raději nestála a všechno jsem si vcelku pohodlně prohlédla jen zvenku přes sklo.

Na otevřeném prostranství před skleníky byly postaveny stánky jednak s informačním a propagačním materiálem, ale také s výstavkami ovoce, které se v zahradě pěstuje. Jsou zde také vysázeny záhony odolnějších rostlin, keřů a některé stromy. Momentálně tam všemi barvami hýřily záhony jiřin a i když jsem je jako květiny nikdy neměla ráda, tyhle bych snad vzala na milost.

 

 

Pokud by vás prohlídka skleníků lákala, bohužel nemohu poradit nic jiného, než si naplánovat další cestu do Paříže na příští rok v polovině září, až se budou konat další Dny evropského dědictví. Koneckonců, každá záminka k cestě do Paříže je dobrá, ne?

5. obvod, Lucemburská zahrada, vstup do skleníků od rue Auguste Comte