Česká ambasáda / Ambassade tchèque

hf
V rámci Dnů evropského dědictví byla v Paříži letos podruhé zpřístupněná i česká ambasáda. Leží v těsné blízkosti Champs de Mars, z jejích oken mají zaměstnanci výhled přímo na Eiffelovku a okolní čtvrť je jedna z nejnoblesnějších v Paříži.

Díky informační tabuli s historií paláce, kterou ambasáda umístila u vchodu, víme, že stavba z doby pozdního historismu pochází z roku 1912, kdy si ji nechala postavit kněžna Elisabeth Françoise Marie de la Ligne. Návrh ve stylu Ludvíka XVI. vypracoval architekt Pierre Humbert.

Zajímavostí je, že kněžna de Ligne pocházela z jednoho z nejstarších belgicko-francouzských šlechtických rodů La Rochefoucault, a také to, že její manžel Louis de Ligne byl přímým potomkem belgického prince Charlese-Josepha de Ligne, vojáka, diplomata a také spisovatele, který působil v druhé polovině 18. století v rakouských službách (zemřel ve Vídni v roce 1814) a často navštěvoval Čechy, kde se stýkal s francouzskými šlechtici, kteří sem uprchli po francouzské revoluci, ale také se svým starým přítelem Giacomem Casanovou, který dožíval na zámku v Duchcově.
Palác si od 1. října 1919 pronajala pro své velvyslanectví tehdejší česká vláda, která ho v roce 1924 odkoupila za čtyři miliony franků. V roce 1921 byl československým velvyslancem jmenován Štefan Osuský, který zde působil až do začátku druhé světové války, kdy z ambasády vytvořil centrum československého odboje, které zde fungovalo až do roku 1940.

Masarykova busta ve vstupní hale

Velký salon, kde ambasáda při příležitosti této akce uspořádala několik klavírních koncertů. V jednom z menších salonků potom probíhalo promítání českých kreslených filmů pro děti.

V průběhu koncertu bylo v sále plno

Hezké schodiště ve vstupní hale. Horní část budovy, na jejímž vrcholku je umístěná terasa, z níž je krásný výhled na Eiffelovku, bohužel při této příležitosti nebyla přístupná.

Další salonky v přízemí

V rámci dětských pořadů nesměl chybět krteček

Zahrada je sice malá, je to jen úzký pruh podél zadní a jedné boční části paláce, ale průčelí, které do ní vede, je stejně honosné, jako to uliční. A výhled… výhled také stojí za to.

Ještě jeden pohled do salonu, kde se stále odehrával koncert. Na jeho konec jsem nečekala, chtěla jsem ještě stihnout další ambasádu, která leží nepříliš daleko, a to čínskou, jejíž otevření při této příležitosti francouzský tisk hojně propagoval. Zřejmě i kvůli tomu před ní stála taková fronta, že jsem to vzdala a tím pro mě letošní Dny evropského dědictví skončily. Stihla jsem toho za ty dva dny poměrně dost, však postupně ještě uvidíte.

7. obvod, 15 avenue Charles Floquet