Paříž pro pokročilé

Městečko Rueil-Malmaison se svojí největší atrakcí, kterou je zámek, v němž žil Napoleon Bonaparte, jsme na blogu už viděli. Hezké upravené město žije dodnes ze své napoleonské tradice a ze slávy Prvního císařství, doby mezi lety 1804 a 1814, kdy byl Napoleon u moci a kdy se zasloužil svojí politikou a hlavně svými zbraněmi o vzestup Francie mezi evropské velmoci. My můžeme o jeho výbojích pochybovačně diskutovat, konec konců střední Evropě nepřinesly nic dobrého (dobře je to popsané v knize Napoleon a srdce Evropy od prof. Polišenského, pokud vás baví historie, bude se vám líbit), Francouzi však tuto dobu intenzivně prožívají a Napoleon je pro ně dodnes jedním z největších hrdinů jejich historie.

Oslavy Císařského výročí se od roku 2013 konají každý druhý rok, letos to tedy bylo už potřetí. Každý z ročníků se zaměřil na nejvýznamnější událost, jejíž výročí ten který rok nastalo. Letos to bylo 210. výročí uzavření Tylžského míru, spojenectví mezi Francií a Pruskem a Francií a Ruskem z roku 1807, kterým tyto tři země nastolily dočasný mír a přitom si rozdělily sféry vlivu v Evropě (spojenectví jim však vydrželo jen tři roky, než Napoleon otočil a zahájil svoje tažení do Ruska, to je ale už jiná historie.) 

Francouzi si v rámci oslav připomínají nejen Napoleonovy úspěchy, ale také jeho manželku Joséphine Beauharnais, která ho provázela právě v letech jeho politického vzestupu, než se s ní v roce 1809 rozvedl, protože byla starší než on a už mu nemohla dát dědice, po kterém toužil. Pár měsíců na to se oženil se sedmnáctiletou rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou (tím, kdo sňatek dojednal, byl údajně rakouský vyslanec v Paříži Karel ze Schwarzenberka), která měla nejen přivést na svět Napoleonovo dítě (což se podařilo téměř okamžitě, malý Orlík se narodil necelý rok po svatbě), ale také usnadnit Napoleonovy vztahy s Rakouskem. Tam to ovšem skřípalo, císař František I. ho nesnášel a nevěřil mu a i přes spojenectví, uzavřené před tažením do Ruska, se proti němu nakonec spojil s jeho nepřáteli.

 

Oslavy jsou rok od roku mohutnější, velkolepější a prestižnější. Účastní se jich doslova celé město a tisíce turistů, kteří tady díky rekonstrukci historických událostí, vojenským přehlídkám, koncertům vojenských kapel, pouličním divadelním představením, výstavám, přenáškám a desítkám dalších různých akcí prožívají kus velké historie. Akce se během minulé soboty a neděle konaly na mnoha místech v celém městě a zúčastnilo se jich přes 110 000 diváků, 800 hudebníků a 600 dobrovolníků, převlečených za vojáky Napoleonovy Velké armády.

Původně jsem na takovou monstr akci vůbec nehodlala jít, ale protože jsem v neděli byla poblíž, vlastně jen přes řeku v městečku Chatou, cestou zpátky jsem se pozdě odpoledne v Malmaison zastavila. Na zhlédnutí těch hlavních akcí to bylo pozdě, Napoleonův čestný průvod už dávno přešel, ale přesto jsem ještě tu pravou atmosféru oslav zažila (a byla jsem nakonec ráda, že to hlavní pominulo, protože i přesto tam byly všude pořád neskutečné davy lidí).

 

 

Jedna z nejmohutnějších akcí se konala ve velkém městském parku Bois-Préau, který se pro tuto událost nazýval Espace Austerlitz, Slavkovský prostor, na počest jednoho z nejvýznamnějších Napoleonových vítězství. Poté, co sem dorazili účastnící dopolední velké dobové vojenské přehlídky, se tu konaly ukázky drezúry koní a poté velký slavnostní koncert orchestru Republikánské gardy.

Vojenský koncert jsem tu sice stihla, ale vojenské pochody mě zas tak moc nebraly, tak jsem se vydala na průzkum dalších částí tohoto lesíka. A bylo se na co dívat. Jeho velká část byla zabraná vojenským ležením, kde v typických dobových vojenských stanech, mezi kterými se vyjímal největší polní stan Napoleona, trávili čas (včetně noci) dobrovolníci, kteří představovali vojáky Napoleonovy armády, všichni pečlivě převlečení v dobových uniformách všech možných šarží.

Dalším cílem byl samotný zámek Malmaison. Ten byl v průběhu oslav otevřený pro všechny zájemce zdarma a protože už jsem ho uvnitř viděla, rozhodně jsem se dovnitř s davem nehrnula a raději jsem se vydala do zahrad. I tam se procházela spousta lidí v dobovém oblečení, ať už v uniformách, nebo v civilních šatech. Někomu stačil dokonce jen třírohý napoleonský klobouk.

 

Interiér hlavního salónu jen přes okno poté, co v šest večer zámek zavřeli. Fotky z interiéru jinak najdete TADY.

Joséphine, která v zámku zůstala i po rozvodu (konec konců byl její, koupila ho ještě před svatbou s Napoleonem) a která zde i dožila, byla velkou pěstitelkou růží. Její růžová zahrada byla proslavená. Dnes se zde můžeme projít místy, kde byla zahrada částečně zrekonstruovaná, a i když teď v září už růže nebyly v dobré kondici, některé odolné odrůdy ještě pěkně kvetly.

Zahradní průčelí zámku

Zatímco pěstěné francouzské zahrady se rozkládají před zámkem a po jeho stranách, vzadu za zámkem najdeme anglický park a les. Na terase před zahradním průčelím se konala prezentace dronů, kdy za pomoci speciálních zařízení mohli lidé sledovat let dronu nad zámkem a zahradami. Fronta velká, takže nic z toho. Co mají drony společného s Napoleonem, jsem nepochopila, snad jen to, že kdyby existovaly už v jeho době, mohl mít dokonalý přehled o pozicích nepřátelských vojsk (nic lepšího mě nenapadá).

Cestou přes městečko potom potkáváme další a další lidi v kostýmech; už je ani nefotím, je jich tolik!

Mimochodem, to městečko – pokud byste se do Rueil-Malmaison vydali, nezapomeňte si projít jeho půvabné staré jádro kolem kostela Saint Paul Saint Pierre s přilehlými úzkými uličkami.

Dalším z mnoha míst, kde se konaly slavnostní akce, včetně dalšího koncertu vojenské kapely, byl Parc de  l´Amitié, kde byla vytvořena zahrada císařovny Joséphine a její zvěřinec. Zahrada překypovala nádhernými hortenziemi a byla kouzelná, ale zvěřinec mi připadal doslova jako týrání zvířat. Kromě domácích zvířátek „pro děti“, jako byly ovečky, kozy, slepice a králíčci, sem byli přivezeny i lamy, oslíci, velbloudi, papoušci, pštrosi, volavky a další zvířata, která většinou buď žebrala o jídlo, nebo se krčila v rohu co nejdál od lidí. Smutné oči dětmi štvaného klokánka mě pronásledují dodnes.

U vchodu do parku stojí od loňského roku nová socha toho, kdo to tady všechno spískal a kvůli komu se to všechno vlastně konalo. Pokud vás zajímají ještě další podrobnosti a události, najdete je tady ve videu.

Uspořádání tak ohromné akce stojí spoustu peněz. Většinu nákladů (přes milion euro) však uhradili soukromí sponzoři a místní radnici tak celé oslavy stály jen 10% skutečných nákladů.

Městečko určitě stojí za návštěvu i mimo podobné události. Zámek s parkem je krásný a za procházku stojí i další zmíněné parky a centrum města.

Pokud jde o zámek, je otevřeno denně kromě úterý následovně:

duben-září 10-12.30 hod a 13.30-17.45 hod v týdnu a do 18.15 hod o víkendu, říjen-březen 10-12.30 hod a 13.30-17.15 hod v týdnu a do 17.45 hod o víkendu

Vstupné: běžně 6,50 eur nebo v době výstav 8,50 eur. Vstup pouze do parku 1,50 eur. Každou první neděli zdarma. 

Jak se tam dostat:
RER A do stanice „Rueil-Malmaison“ a potom pěšky nebo autobusem 27 do stanice „Le château“. Další možností je autobus 258 z La Défense do stanice „Le château“. Pozor, linka 258 má více tras a konečných, vy musíte jet autobusem, který má červené (a ne žluté) číslo.
Malmaison leží v zóně 3. Pokud pojedete RER, budete potřebovat speciální lístek Billet Origine Destination (měl by na tuto trasu stát kolem 3-4 eur), na autobus potom potřebujete jízdenku Ticket+. Pokud pojedete autobusem z La Défense, stačí jízdenka Ticket+.

Kdo má kouzelnou tramvajenku Navigo, má veškerou dopravu v ceně.