Paříž pro pokročilé

Koncept společně sdílených zahrad se v poslední době začíná pomalu rozšiřovat i u nás, zatímco v Paříži má už dlouhou tradici. Pařížané je zakládají na každém volném plácku. Nejde vždy jen o roztomilé učesané záhonky, viděla jsem už zahrady, které vznikly na místě zbouraného domu nebo proluky, kde není vhodná půda k pěstování – v takovém případě sem lidé nanosí dřevěné bedny, staré vany nebo jakékoliv jiné nádoby, které naplní hlínou – a voilà, záhonek je na světě.

Jedna z nejhezčích společných zahrad, kterou jsem v Paříži viděla, je vybudovaná v prudkém svahu, který sbíhá k obytným domům od zdi, vyznačující trasu vlaku RER v blízkosti parku Montsouris. Minule jsme se před ní zastavili při našem putování po stopách akvaduktu, dnes otevřeme branku a vejdeme dovnitř. Ostatně paní, která to tady má na starosti, mě zvala dovnitř hned, jak mě z dálky uviděla za plotem. 

Zahrada má celkem 1200 m2 a chodí sem pracovat a odpočívat celkem 105 rodin (přes 320 lidí). Kromě toho sem v rámci pracovně výchovných aktivit dochází i děti z blízké školy a školky a z několika asociací, především pro handycapované. Pro ty jsou tady připravené záhonky v bedýnce, umístěné ve výšce, aby na ně dosáhli i z vozíku.

Vůbec si nedovedu představit, jak by to tady vypadalo, kdyby sem přišli všichni najednou, ale zřejmě něco takového nehrozí – já jsem tady byla v jednu červnovou sobotu dopoledne a kromě paní, která mě pozvala dál, tady nebyl vůbec nikdo. Paní se zřejmě nudila, protože mě provedla celou zahradou a pořád by si povídala. Nakonec se mě – jako všichni – zeptala, odkud jsem, a podivila se, že z Prahy, prý to není možné a určitě musím být z Brazílie (no jistě, protože se svými blond vlasy a nazelenalou pletí vypadám určitě jako typická Brazilka). Mám prý stejný přízvuk jako její švagrová, a ta tedy pochází z Brazílie. 

Za zdí je vidět pantograf a hluk projíždějícího vlaku se tady nese do dálky v pravidelných intervalech, tlumí ho však všudypřítomná popínavá zeleň a stromy. Ve spodní části zahrady najdeme i malé jezírko, mokřad a ve stráni mikro vinici a včelí úl. Na jezírku plavou kachny, v mokřadu skřehotají žáby a když je klid, prý tu pobíhají i ježci. Zkrátka takový malý ráj uprostřed města. Pojďte si ho se mnou prohlédnout..

Jardin de l´Aqueduc
14. obvod, rue de l’Empereur Valentinien