Paříž pro pokročilé

Ostrov na jihozápadním okraji Paříže, který jsme tady viděli minule s novou koncertní halou La Seine Musicale, má za sebou pestrou průmyslovou minulost. Dnes se díky koncertní hale a parku proměnil na centrum zábavy a odpočinku.

Na dolní fotografii je ze střechy koncertní haly vidět střední část ostrova, která už byla upravená jako park, zatímco jeho východní konec ještě čeká na dokončení. Vyrůst by zde mělo kulturní centrum, multiplex s osmi sály a centrum moderního umění.

Ostrov patřil kolem 17. století opatství sv. Viktora, které pronajímalo pozemky zemědělcům. Po rozšíření zámku ve Versailles a přestěhování dvora se ostrov ocitl uprostřed cesty mezi Paříží a Versailles; dostal se proto do módy a začala ho hojně navštěvovat francouzská aristokracie. Nakonec ho v roce 1747 odkoupil Ludvík XV., ale později ho prodal společnosti, která si tady zřídila prádelny, sloužící městu Sèvres. Prádelny byly po francouzské revoluci v roce 1789 znárodněny a při novém vymezování hranic Paříže byl ostrov přiřazen k obci Auteuil.

Svůj dnešní název dostal ostrov podle svého majitele z přelomu 18. a 19. století. Armand Seguin byl chemik a proto na ostrově zřídil závod, ve kterém zkoušel své moderní metody činění kůží. I přes své průmyslové zaměření se v následujících desetiletích stal ostrov i místem pro odpočinek a sport, kam chodili Pařížané hlavně kvůli rybolovu, veslování a střelbě na terč.

Osud ostrova se změnil v roce 1919, kdy to odkoupil Louis Renault, jehož nové závody na výrobu automobilů už předtím vyrostly po obou březích Seiny podél ostrova jak v obci Boulogne-Billancourt, tak v obci Meudon. Do roku 1934 na ostrově vznikl zcela samostatný moderní závod s vlastní elektrárnou, podzemní zkušební dráhou a vodním propojením pro zásobování a přepravu hotových vozidel. V době 2. světové války v něm němečtí okupanti vyráběli svoje nákladní auta a na konci války ho vybombardovali.

Louis Renault byl kvůli údajné spolupráci s Němci po osvobození Francie v roce 1944 uvězněn a obviněn a v témže roce ještě před zahájením procesu ve vězení zemřel. Rok na to byla továrna Renault znárodněna.

Po roce 1950 zde byla zahájena masová výroba lidových vozů, především známého populárního Renaultu 4CV a dalších modelů.

Výroba na ostrově Seguin trvala dlouhá desetiletí, ale nakonec byla pro neekonomičnost utlumena a v roce 1992 definitivně zastavena. Okamžitě poté bylo zahájeno bourání starých továrních hal a především dlouhé a důkladné práce na odstraňování znečištění půdy chemikáliemi a azbestem.

Ostrov odkoupila soukromá společnost, skládající se ze zástupců správ okolních obcí, a začalo hledání nového projektu využití celé oblasti. Autorem urbanizačního plánu a projektu některých budov se stal slavný francouzský architekt Jean Nouvel, zatímco projekt koncertní haly byl svěřen architektům Shigeru Ban a Jeanu de Gastines .

Současně s továrnou na ostrově byly zbourány i haly na březích, kde na jejich místě vyrostla nová moderní zástavba. Dole na fotografii je vidět obec Boulogne-Billancourt, kde zůstala zachována jediná stará tovární budova s typickou zubatou střechou, dnes zmodernizovaná a přestavěná pro jiné využití. Ostrov byl v těchto místech v roce 2009 spojen s pevninou dalším mostem, který nese název Pont Renault.

Na kraji parkové části vyrostlo malé provizorní kulturní a vzdělávací centrum, kde jsou pořádány především různé kurzy, a hned za ním se rozkládá parková část s naučnou zahradou i oblastí se stoly pro eventuální pikniky. Je tady příjemně a v létě ostrov určitě stojí za návštěvu.

Ještě pro zajímavost, pokud se na ostrov podíváte na Google mapách se Street View, můžete ho pořád ještě vidět v podobě, v jaké byl před postavením koncertní síně – už sice bez továrních hal, ale pořád ještě bez dnešních úprav.

Jak se tam dostat: metro Pont de Sèvres (linka 9), poté asi pět minut pěšky vlevo podél Seiny k lávce