Paříž pro pokročilé

To, čemu Pařížané před padesáti lety říkali mrakodrap, je pro nás dnes jen nízkým panelákem, přesto si budova, kterou si dnes připomeneme, uchovává punc výjimečnosti. Byla totiž v roce 1960 prvním francouzským vykročením na cestu stavebních inovací a nových materiálů, z nichž zde jejich autor architekt Édouard Albert použil ocelovou konstrukci, obloženou nerezovými deskami a lehké a levné prefabrikované díly. Konstrukce zároveň vychází z Le Corbusierova konceptu horizontální desky, členěné sloupy, mezi nimiž jsou vytvořeny jednotlivé prostory.

Otevřený prostor v šestém patře byl původně koncipován jako základna pro lávku, která odtud měla vycházet a překračovat visuté koleje blízkých garáží metra. Na to už nedošlo a ani není na první pohled jasné, jestli je tento prostor dnes nějak využíván, se svými typickými šedesátkovými vzory však působí každopádně jako oživení jednotvárné stavby.

Stavba, která tak trochu připomíná i věž v areálu univerzity Jussieu a společně s ní je posledním pozůstatkem tohoto druhu architektury, je zapsána na seznamu památek. Kam se koncept prefabrikovaných obytných staveb nakonec dostal, vidíme dnes na předměstích nejen ve Francii, ale i u nás, je však zajímavé pozorovat, jak to původně bylo myšleno.

13. obvod, 33 rue de Croulebarbe