K dušičkovému času i počasí patří návštěva hřbitova. Ten, na který vás pozvu dnes, není ovšem jen tak obyčejný. Už samotný název napovídá, že se sem nevypravíme za lidskými, ale za zvířecími nebožtíky.
Na břehu Seiny, která se tady za hranicemi města na severozápadě stáčí v několika prudkých zákrutách, můžeme už z dálky z mostu vidět vysokou secesní bránu. Ta nás přivede na prostranství přímo na břehu řeky, kde v roce 1899 zakoupila společnost, kterou založila feministická novinářka Marguerite Durand a herec Georges Harmois, pozemek, na kterém nechala vybudovat hřbitov pro zvířata. Byl údajně první na světě a původně zde zakladatelé plánovali i stavbu kolumbária a zvířecího muzea, na ty však už nedošlo.
Od roku 1987 měl být hřbitov uzavřený kvůli nedostatku místa, obec Asnières ho však od původní společnosti odkoupila a provozuje ho dál (a místa je tady pořád ještě dost).
Jak uvidíme, i přes název jsou zde kromě psů pohřbeny i jiné druhy zvířat – kočky, králíci, morčata, myšky, ptáci, ale také třeba i opice, krávy nebo koně – mimo jiné i kůň Gribouille, který patřil zakladatelce Marguerite Durand.
Na hřbitově je pohřbeno v současné době kolem 40 000 zvířat. Uložit sem své zvíře není nic levného, kromě nákladů na pohřbení, pomník a úpravu hrobu je potřeba počítat za hrobové místo částku od 10 000 eur a navíc roční poplatek za koncesi.
Na rozdíl od pražského zvířecího hřbitova, kde najdeme jen jednoduché nízké pomníčky, ten pařížský připomíná běžný „lidský“ hřbitov – najdeme na něm hrobky, sochy, pomníky a spoustu výzdoby. Kromě drobných domácích mazlíčků, jejichž páničky byl například Alexandre Dumas, Camille Saint-Saëns, Sacha Guitry nebo Michel Houllebeck, tady najdeme i skutečně zvířecí celebrity, jako byl, například, slavný herecký pes Rin Tin Tin nebo záchranářský bernardýn Barry ze švýcarského kláštera Sv. Bernarda, který údajně zachránil 40 lidí (a 41. ho zabil).
Ne, ne, ne, nebudu to komentovat, jsem dáma. A to dole taky ne.
Na konci hřbitova stojí s výhledem na obec Clichy nízký „kočičí dům“. Tady v péči správců hřbitova a příslušné asociace na ochranu zvířat přežívají opuštěné kočky; jiné sem chodí aspoň na krmení.
Přiznám se, že některé hroby na mě působily až tísnivě. Člověka napadá, jak velká musí být samota nebo vyšinulost, když někdo postaví svému psu takový pomník a napíše takový nápis (a těch růží!).
Jinak, samozřejmě, myšlenku důstojného pohřbení zvířecího společníka vítám. Taky bych nedokázala nechat našeho králíčka Felixe po smrti v kafilerii a proto jsme ho pohřbili na chatě pod hortenzií. Ten současný, Agáta, půjde jednou vedle něj.
Cimetière des chiens
Asnières-sur-Seine, 4 pont de Clichy
Otevřeno denně kromě pondělí a svátků, březen až říjen 10 – 18 hod, listopad až únor 10 – 16,30 hod
Vstupné 3,50 eur
Jak se tam dostat: metro Gabriel Péry (linka 13)
Paříž pro pokročilé 
[1]: Michale, tak příště. A jinak mám v rukávu ještě další eso, které určitě neznáte 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Téměř grandiózní. Asi jediný pařížský hřbitov, kde jsem ještě nebyl, jenom by mi přišlo podivné platit za vstup (ale když jsem v Londýně mohl platit za to, že jsem viděl hrob Marxe…). – No a je vidět, že někteří lidé mají zvířata možná raději než lidi a popravdě se jim člověk někdy ani nemůže divit.
To se mi líbíTo se mi líbí