Paříž pro pokročilé

Blížící se Dny evropského dědictví, na kterých letos v Paříži bohužel nebudu, mi připomněly, že mám ještě několik zapomenutých objektů z loňska, ke kterým jsem se zatím nedostala. Tak se rovnou dnes na jeden z nich podíváme.

 

Když se řekne ve Francii Hôtel de Beauvau, všichni automaticky vědí, že se jedná o ministerstvo vnitra. To v něm sídlí už od roku 1861, přestože původně byl postaven pro úplně jiné účely.
Stavbu na malém náměstí přímo naproti Elysejskému paláci, která byla dokončená v roce 1770, nechal postavit Armand-Gaston Camus, advokát pařížského parlamentu, a poskytl do ji do doživotního pronájmu maršálu a knížeti de Beauvau (po němž dostal palác jméno), ministru války krále Ludvíka XVI. Po maršálově smrti v roce 1793 se palác dostal do prodeje, vystřídalo se několik dalších majitelů, kteří palác postupně rozšiřovali hluboko do vnitrobloku. Dnes je z něj vidět prakticky jen krásná kovaná brána, ověšená francouzskými vlajkami; všechno podstatné je skryté za krátkým průchodem.

Při Dnech evropského dědictví vítali návštěvníky policisté na koních a na nádvoří byly vystaveny různé předměty, spojené s policií – policejní hlásky, které bývaly dřív rozmístěné v ulicích a ze kterých se dalo zavolat o pomoc, boxy pro dopravní policisty, kteří řídili provoz před zavedením semaforů, ale také staré policejní motocykly nebo auta. Pod malým přístřeškem tady hrál policejní orchestr.

Samotný palác není moc velký, rozšiřují ho až přístavby. V hlavním křídle je v přízemí umístěná především pracovna ministra a kanceláře jeho spolupracovníků. Čestné schodiště vede do prvního patra k soukromému bytu ministra.

 

Tady pracuje ministr vnitra Bernard Cazeneuve. Dole jsou vidět předpokoje a zasedací místnost v těsné blízkosti ministerské kanceláře. 

Zasedačce se dřív říkalo Zelený salón; později byla přejmenovaná na Salón Érignac na počest korsického prefekta, který byl zavražděn v roce 1998. Na zdi visí na čestném místě jeho fotografie.

Všechny chodby v hlavní budově jsou obloženy červeným mramorem

V největším sále byla připravená výstava policejní práce. Kromě různého zařízení na zneškodňování výbušnin a jedovatých látek a podobných robotů a přístrojů tady byla spousta fotografií z různých policejních akcí, ale také (a to mě zajímalo nejvíc) výstavka o boji proti falšování uměleckých děl, včetně zadržených falsifikátů.

Přes malou zahradu za palácem, která je obklopená vysokými zdmi okolních budov a kde hrál policejní kvartet, jsme se dostali do zadní budovy s kancelářemi.

V budovách ministerstva v době 2. světové války sídlilo gestapo a v suterénu této zadní budovy jsou zachovány cely, kde byli vězněni a vyslýcháni odbojáři. Cely byly při této příležitosti zpřístupněny, ale byl tam takový nával, že jsem to vzdala. 

Na nádvoří, ze kterého vede už jen zadní východ z ministerstva, byly vystaveny ještě některé vozy četnictva. Dole jako novinka elektromobil.

Na rozdíl od jiných veřejných budov, které bývají při Dnech evropského dědictví v Paříži zpřístupněny, tady – jak vidíte – nebyla skoro žádná fronta. Kontroly jsou sice důkladné, všude jsou nainstalované bezpečnostní rámy, ale všechno běží rychle a bez problémů. Pokud budete o víkendu 17. – 18. září v Paříži, určitě se na některá místa vypravte. Na rozdíl od našich Dnů evropského dědictví to v Paříži pojímají velkoryse. Jsou zpřístupněny všechny státní budovy včetně Elysejského paláce (ne, ten vám po své loňské zkušenosti s frontou před branami opravdu nedoporučuji) a také některá velvyslanectví a spousta soukromých budov po celé Paříži, včetně prestižních škol, bank, knihoven a kostelů. Seznam najdete TADY. Když to srovnám se seznamem pražských památek, které je možné při této příležitosti navštívit, tak je mi akorát smutno.

Hôtel de Beauvau

8. obvod, place de Beauvau