Paříž pro pokročilé

Přesně tak se jmenuje výstava, která se koná od letošního dubna v pařížském Institutu arabského světa, s podtitulem Od Alhambry k Tadj Mahalu. Výstava se skládá ze dvou částí. Tou první je zahrada, která vyrostla na dlážděném prostoru před institutem, tou druhou potom samotná výstava uvnitř budovy. 

Budovu institutu jsme tady v minulosti už viděli. Byla postavená v polovině 80. let minulého století podle návrhu slavného architekta Jeana Nouvela a jeho spolupracovníků a je krásná zvenku i uvnitř. Její severní fasáda je pokrytá čtvercovými obrazci, které moderní formou připomínají arabská okna s okenicemi – mušarabije. Ornamenty v těchto oknech se navíc mají roztahovat a zužovat podle intenzity slunečního záření, to se ovšem moc nepovedlo a okna nefungují. Momentálně probíhá rekonstrukce knihovny a v jejím rámci teď některá okna chybějí; doufám, že rekonstrukce zahrnuje i zprovoznění této funkce.

Zahrada, která je částí současné výstavy, láká nejen rozkvetlými keři a květinami, ale také olivovníky, citrusy, granátovníky a dalšími orientálními stromy. Uprostřed zahrady nechybí základní prvek orientálních zahrad – vodní plocha. 

Na vyvýšené ploše je umístěný základní ornament arabských dekorací – osmicípá hvězda, složená ze dvou čtverců, tady roztříštěná do menších ploch a vysázená z nízkých rostlin. Z lávky, která vede kolem celé plochy, je ornament dobře vidět.

Původně jsem si chtěla prohlédnout jen zahradu a na výstavu uvnitř jsem nehodlala jít, ale protože jsem si přece jen chtěla výtahem vyjet na střešní terasu, odkud je krásný výhled na Paříž, nakonec – když už jsem byla uvnitř – jsem si tu druhou polovinu výstavy prohlédla taky. A udělala jsem dobře.

Výstava zahrnuje ve své první části různá umělecká díla, která představují to nejdůležitější, co orientální zahradu udržuje při životě – vodu a různé způsoby jejího čerpání, přepravování a přivádění. Vidíme tady hlavně nejrůznějších druhy studní, ruční a mechanická čerpadla a zavlažovací systémy, ale také třeba akvadukty. Kromě nákresů, plánků a obrazů tady najdeme i několik názorných maket a modelů, jako například fungující Archimédův šroub.

Visuté babylónské zahrady

Další výstavní prostory potom ukazují různé druhy zahrad, měnící se podle epochy a země. Kromě toho visí na zdech plánky a nákresy nově zakládaných zahrad nebo rekonstrukce těch stávajících. I tady všude je nejdůležitější voda – fontány, kašny a bazénky ve všechy podobách, tvarech a zdobeních.

 

Důležitým dekoračním prvkem orientální kultury jsou samozřejmě květinové motivy, které nechybí ani na užitných předmětech, jako jsou dlaždice, obkladačky, různé textilie, nábytek i oděvy. 

Jedním z nejčastějších motivů je tulipán, který se do světa rozšířil právě z Orientu. Proto tady vystavují i Monetův obraz Tulipány v Holandsku.

V poslední části jsou vystaveny velkoformátové fotografie několika nejkrásnějších současných zahrad. Tady nahoře je jedna z marocké Marákeše.

Pohled z vyhlídky nahoře na terase mě pořád hodně baví. Bohužel venkovní terasa místní libanonské kavárny byla zase zavřená.

Institut du monde arabe
5. obvod, 1 rue des Fossés Saint-Bernard

Výstava trvá do 25. září 2016
Otevřeno denně od 10 do 18 hod, o víkendu do 19 hod (ale zahrada je v podstatě zvenku k vidění pořád, kdybyste šli kolem i v jinou dobu)
Vstupné 12 eur, do 25 let 6 eur

Jak se tam dostat: metro Jussieu (linka 7) nebo Cardinal Lemoine (linka 10)