Paříž pro pokročilé

Z horní středověké části města Provins, kterou jsme TADY viděli minulou neděli, je krásný výhled na dolní město, ležící pod kopcem kolem říčky Voulzie. Sbíhá do něj shora několik cest, lemovaných starými kamennými, částečně hrázděnými domy s temně hnědými střechami. Asi nejhezčí cesta dolů je po starodávné rue Saint-Thibauld, ze které odbočují nalevo dolů ze svahu nebo napravo nahoru uzounké uličky, kamenné schody nebo prostě jen vyšlapané stezky. 

O tom, že i za starými hradbami je co vidět, nás přesvědčí výhled do protějšího kopce, uprostřed kterého stojí starý klášter klarisek z poloviny 13. století. Dnes už svému účelu neslouží, má v něm sídlo pobočka národní knihovny. Klášter bohužel není běžně přístupný, ale pokud byste jeli z nádraží do centra turistickým autobusem, ten sem zajíždí a je tak možné si klášter prohlédnout aspon zvenku.

Nízká budova kostela a mohutné zdi naznačují, že ve svahu jen kousek od vyhlídky leží další klášter. Dnes je v něm církevní škola sv. Kříže. Vrata byla dokořán, tak se podíváme dovnitř. 

 

Kolem hlavní ulice leží spousta malebných domů, obchůdků, zahrádek, schodišť, zídek a plotů. Ani jsem nevěděla, co fotit dřív. 

Dole pod kopcem narazíme na další věž kaple (bohužel jsem ji zapomněla vyfotit zblízka). Je součástí komplexu bývalého špitálu, pod kterým se rozkládají podzemní katakomby. Vstupní prostory jsou otevřené zdarma, do katakomb se platí symbolické vstupné. Kaple byla zavřená.

Jedna část bývalého špitálu, ta novější, slouží dodnes zdravotnictví

Po pár metrech se dostaneme do rušné rue du Val, hlavní obchodní třídy s pěší zónou, která probíhá po celé délce centra města. Nečekejte ale žádné moderní obchody nebo domy, tady jsme pořád ještě jednou nohou ve středověku. Oběd v jedné z místních hospůdek i pozdější odpolední svačina u venkovního stolečku místní pekárny patří k nejmilejším vzpomínkám z toho dne.

Nezapomeňte odbočit jednou z kolmých uliček ke starému chrámu sv. Kříže, který dostal svůj název podle kousku Ježíšova kříže, který zakladatel kostela Thibaud ze Champagne přivezl na konci 12. století z Jeruzaléma. Kostel byl postavený na začátku 13. století nejdříve jako součást opatství, které později zaniklo. Je jednou z nejvzácnější památek v Provins, přesto se dovnitř hned tak nikdo nepodívá. Jeho stavitelé ho totiž postavili v záplavové oblasti v místech močálu na dřevěných pilotech (pozor, jsme na začátku 13. století!), které už za několik století začaly dělat problémy se statikou. Ke zkáze mu napomohlo i období po francouzské revoluci, kdy si v jeho chóru udělali revolucionáři továrnu na výrobu ledku.

Kostel byl v průběhu staletí několikrát zpevňován, ubouráván, dostavován a rekonstruován, naposledy v 19. století, poté sloužil znovu náboženským účelům, jenže v 70. letech 20. století se znovu začal propadat. Od té doby je zavřený, mluví se o jeho záchraně, ale nic konkrétního se zatím neuskutečnilo. Ale už z něho prý aspoň definitivně vyhnali bezdomovce a vandaly, kteří uvnitř zničili, na co přišli.

Kostel sice přišel už dávno o svůj původní portál, byl však k němu připojen portál později zbořené kaple Saint-Laurent, která byla také součástí původního opatství

Jen o kousek dál najdeme městskou radnici. Ta stojí na samém konci rue du Val a tady už se s městem pomalu začneme loučit. O pár ulic dál přejdeme most přes říčku Voulzie, za ní zahneme doprava a po pár desítkách metrů uvidíme nádraží, ze kterého nás vlak odveze zpátky do Paříže.

 

 

Přestože Provins neleží v těsné blízkosti Paříže, ta hodinu a půl dlouhá cesta určitě stojí za to. To, co jsem vám v těchto dvou článcích ukázala, není samozřejmě ještě všechno, co je k městečku k vidění, jen jsme toho za jeden den víc nestihli.
Hodně mě mrzí, že jsme už neměli čas navštívit místní rosarium. Provins je pěstováním růží a hlavně výrobky z nich proslulé. Ve městě najdete několik obchůdků, které nabízí mýdla, krémy a jinou kosmetiku s výtažkem z růží, nebo taky místní specialitu, kterou jsou kandované plátky růží jako bonbóny.

K vidění je tady taky středověký kostel Saint-Ayoul z 12. století nebo gotická věž Panny Marie z 15. století, která bývala součástí kostela, zbořeného v polovině 18. století.

Na druhou stranu mám aspoň důvod, proč se sem příští rok vrátit. A nakonec kdoví, jestli to neudělám už během své příští cesty. 

 

Letecký pohled na Provins. Vlevo hormí město, které jsme viděli minule, vpravo to dolní, kudy jsme chodili dnes. Na letecké fotce je hezky vidět obrys hradeb. Jejich zachovaná část je úplně vlevo; v ostatních částech, kde byly zbourány, dnes vede vodní kanál a alej. 

Jak se tam dostat:
Vlakem z Gare de l´Est. Cesta trvá asi hodinu a půl a jízdenka stojí tam a zpět kolem 22 eur. Provins leží v 5. zóně, takže ti, kdo si v Paříži koupí „tramvajenku“ Navigo, mají cestu zdarma v rámci tarifu.
Po příjezdu do Provins můžete jet od nádraží do centra malým elektrickým turistickým autobusem (2,50 eur nebo opět Navigo zdarma), který projíždí městem napříč a zajíždí i na blízké sídliště. Pěšky je to z nádraží do dolního města asi 10 minut, do horního města, které jsme viděli minule, asi 20 minut.