Paříž pro pokročilé

Městečko Provins, do kterého se dnes podíváme, leží asi sedmdesát kilometrů jihovýchodně od Paříže. Pro své středověké i novověké památky je od roku 2001 celé zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a to je určitě důvod, proč ho navštívit. Pokud už jste v Paříži všechno viděli a nebudete vědět, kam ještě jít, určitě stojí za to sednout na Gare de l´Est na vlak a vypravit se sem. 

Městečko zažilo svůj největší rozkvět v době středověku, kdy bylo po Paříži a Rouenu třetím největším francouzským městem. Počátky osídlení na tomto místě ale spadají už do doby paleolitu, i když ten největší rozvoj začal v době Karla Velikého v 9. století.

Město bylo jedním ze čtyř, kterému bylo ve 12. století králem Ludvíkem XI. patentem uděleno právo pořádat tradiční trhy kraje Champagne, kterých se účastnili nejen místní kupci, ale také obchodníci, přivážející zboží z dalekých zemí. Trhy tak přinesly středověkému městu rozvoj, proslulost a bohatství.

Postupem století a především kvůli průmyslové revoluci, odehrávající se v jiných městech, význam a rozvoj Provins upadal. Možná jen díky tomu se nám, naštěstí, část města zachovala ve své středověké podobě. A právě ta nás dnes bude zajímat.

Prohlídku města začneme na place du Châtel, náměstí, kde se konávaly slavné trhy. Dnes nám je připomíná jen kašna s tepanou mříží a kamenný kříž.

Tady jsme přímo v srdci středověké zástavby a také, bohužel, turistického ruchu. Křižovatka středověkých uliček v západní části náměstí je plná turistických restaurací a lákadel, hotelů a krámků s cetkami. Stačí však zajít za roh a ocitnete se v tichu zdí starých domů. 

Směrem k východní části starého centra už z dálky uvidíme mohutné kamenné zdi Cézarovy věže. Podle legendy byla postavena Juliem Cesarem, ale ve skutečnosti pochází z 12. století a byla postavena jako strážní věž, která ohraničovala okraj tržišť. Později sloužila i jako vězení.

Věž je možné navštívit a to jsme si, samozřejmě, nemohli nechat ujít. 

V prvním patře věže je umístěný velký klenutý sál, který sloužil jako shromažďovací a společenské místo pro hlídky. Z něj vedou chodbičky a boční schody do menších místností, které sloužily veliteli posádky a členům hlídek, ale také jako vězeňské cely.

Na vrchol věže vedou úzké a vysoké kamenné schody. Nic pro klaustrofoby.

Už při výstupu nahoru se nám v malých okéncích schodiště objevují výhledy do okolní krajiny i na některé prvky věže, například na doškovou krytinu bočních věžiček.

Krytou chodbou pod vrcholkem věže chodily hlídky, které město střežily

Na samém vrcholku se dostaneme pod krov, pocházející ze 17. století, kdy byla věž teprve zastřešena. V té době byla také osazena šesti zvony. Pět z nich bylo sejmuto a roztaveno v revolučních letech na konci 18. století a do dnešních dnů se zachoval jen ten největší a nejtěžší třítunový.

Z vrcholu věže můžeme pozorovat, bohužel jen přes hustě zamřížovaná okénka, okolí věže. Směrem k východu se nám tak otevře i pohled na druhou významnou památku města, kapitulní chrám Saint-Quiriace.

Stejně jako Cézarova věž, i chrám pochází z 12. století. Jeho mohutné kněžiště i téměř holé průčelí napovídají, že kostel měl být původně mnohem větší (z původně plánovaných osmi klenebních polí byla realizována pouze dvě). Finanční problémy království ve 13. století v době krále Filipa Sličného nedovolily dokončení kostela a pozdější úpadek významu města také dokončení nedovolil.

Průčelí, v němž byla až do roku 1625 dvě okna, která však začala narušovat statiku a proto byla zazděna, je dnes zakončeno holou zdí z roku 1504 s jednoduchým portálem, nad kterým je umístěná mandorla s reliéfem Krista ve slávě.

Kupole pochází z poloviny 17. století, kdy byla původní věž kostela zničena při požáru.

Malá pamětní deska po levé straně průčelí připomíná, že v roce 1429 navštívil mši v tomto kostele král Ludvík XI. v doprovodu Johanky z Arcu. 

Gotický kostel s románskými prvky svým kněžištěm a chrámových ochozem napovídá, že stavitelé měli mnohem větší ambice, možná i pozdější povýšení na katedrálu.

Vitrážová okna, která vidíme dnes, pocházejí ze 17. století, kdy byla původní tmavá okna vyměněna a rozšířena, aby se do chrámu dostalo světlo. Ve stejně době byl nahrazen i oltář, protože ten původní gotický byl považován za „příliš opotřebovaný“. 

Kříž na náměstí před kostelem ukazuje místo, kam až měl původně dosahovat vchod do chrámu

Když se od kostela vydáme zpět směrem k hlavnímu náměstí, dostaneme se do turistických uliček, o kterých jsme už mluvili. Tady také najdeme další památky, především staré gotické domy (i několik románských) se zachovaným podzemím s klenbami. Některé z nich v minulosti sloužily jako obytné domy, lázně, hostince nebo skladiště pro zboží kupců, v jiných byly špitály pro příchozí a poutníky. Dnes jsou některé z nich přístupné a říká se, že tyto podzemní prostory inspirovaly Umberta Eca, když psal některé pasáže své knihy Foucaultovo kyvadlo.

(Podzemí je sice zajímavé a plné historie, je ovšem tmavé a nefotogenické). 

Jeden ze starých domů, v němž býval špitál. Z původní stavby dnes zůstalo jen přízemí a podzemí.

Z náměstí se vydáme na západ po rue de Jouy, kterou se dostaneme ke staré městské bráně Porte de Jouy. Ta je vsazena do středověkých hradeb, které jsou pro město typické a které tvoří součást světového dědictví UNESCO. Hradby zde zůstaly zachované v délce 1200 metrů a je v nich celkem 22 věží různého tvaru a výšky. Můžeme si tak udělat představu, jak středověké město v této části vypadalo.

Hradby z venkovní strany

Na hradby u brány se dá vystoupat a podívat se na město z výšky. Tady nahoře vidíme silnici, vedoucí směrem k centru, dole potom opačný pohled za město. Fascinuje mě, že město opravdu končí hradbami a bránou, za kterou vede z města jen úzká silnice, stejně jako v době jejího vzniku.

Kolem hradeb se zevnitř i zvenku můžeme dostat k druhé zachované bráně, Porte Saint-Jean. Za ní leží malá část novějšího města a v bývalém statku také turistické středisko, kde vás zahrnou plánky a další literaturou o městě.

Procházku v uličkách této části města můžu vřele doporučit. Každý dům tady totiž představuje památku sám o sobě, navíc jsou domy pečlivě upravené, obrostlé květinami a je tu klid a ticho.

Dnes jsme se podívali na část středověkého horního města, někdy příště, třeba zas příští neděli, sestoupíme po silnici o něco níž a projdeme si dolní město. I tam najdeme spoustu věcí, které nás zaujmou a ohromí.

Jak se tam dostat:

Vlakem z Gare de l´Est. Cesta trvá asi hodinu a půl a jízdenka stojí tam a zpět kolem 22 eur. Provins leží v 5. zóně, takže ti, kdo si v Paříži koupí „tramvajenku“ Navigo, mají cestu zdarma v rámci tarifu.
Po příjezdu do Provins můžete jet od nádraží do centra malým elektrickým turistickým autobusem (2,50 eur nebo opět Navigo zdarma), který projíždí městem napříč a zajíždí i na blízké sídliště. Pěšky je to z nádraží do dolního města asi 10 minut, do horního města, které jsme viděli dnes, asi 20 minut.