Vilu, do které se dnes podíváme, postavil architekt Charles-Édouard Jeanneret. Pokud máte pocit, že vám to jméno nic neříká, tak zcela určitě ano, jen ho asi znáte pod přezdívkou, kterou si dal a pod níž tvořil – Le Corbusier. Nejslavnější švýcarský architekt moderních staveb postavil v letech 1923 – 1925 se svým bratrancem a spolupracovníkem Pietrem Jeanneretem v malé uličce v 16. obvodu na zakázku dva domy – jeden pro svého bratra Alberta, který v něm se svojí rodinou bydlel, zatímco v druhém si bohatý bankéř La Roche vystavil svoje sbírky moderního umění. Oba těsně sousedící domy dnes spravuje Le Corbusierova nadace, která má v prvním z domů svoje sídlo. Druhý je zpřístupněný veřejnosti a právě ten si dnes prohlédneme.
Dispozice domů odpovídá svému určení, tomu, že sice sloužil také k bydlení, ale jeho prostory, samy o sobě jako umělecký exponát, byly spíše výstavní. Najdeme tady výklenky, visutou galerii, dlouhé chodby, lávku v prvním patře, která dům dělí na veřejnou a soukromou část, a samozřejmě typické prvky funkcionalistické architektury – pásová okna, velké prosklené plochy a několik kusů nábytku, typických pro slavného architekta, umístěných v přízemním salónu. Z něj mimochodem vede do prvního patra místo schodiště originální šikmá rampa. Chodit bych po tom denně asi nechtěla, ale určité je to působivé.
Hodně se mi líbily čisté a jednoduché tvary a hlavně zajímavé a nečekané průhledy napříč domem i z interiéru ven a naopak. A taky spousta původních prvků, od věšáku v předsíní, přes střešní okno, až po vypínače.
V posledním patře můžeme v malé přípravně vidět šachtu s výtahem, kterým se nahoru do soukromé části dopravovalo jidlo. Výtah končí v přízemní kuchyni, spíš kuchyňce, protože se v ní člověk sotva otočí, ve které není kromě dřezu a obyčejné pracovní desky vůbec nic. Když jsem se nad tím pozastavila, vysvětlili mi, že v takové rodině se přece nevařilo, ale všechno se sem vozilo hotové a tady jen ohřívalo.
V posledním patře najdeme terasu s výhledem na okolní domy, bohužel zamčenou, tak jen dvě fotky přes prosklené dveře
Pokud vás zajímá moderní architektura, nemůžete vilu při své návštěvě Paříže vynechat. Určitě stojí za malou odbočku z obvyklých turistických tras.
Vila La Roche
16. obvod, 8 square du Docteur Blanche
Otevřeno: pondělí 13,30 -18 hod, středa až pátek 10-18 hod
[2]: Janie, třeba to vyjde při nějaké další cestě. S rue Mallet Stevens jste měli opravdu velké štěstí. Já ji tady na blogu taky někde mám (najdete ji pod 16. obvodem), ale jen zvenku, dovnitř jsem se nedostala – zatím 🙂
Nádhera!!! Díky za zprostředkování! Tam už se nejspíš nepodíváme. Do Auteuil jsme se vypravili v létě 2008, ale Vila La Roche byla zrovna v rekonstrukci. Byli jsme ale nadšeni celou čtvrtí. Skončili jsme nakonec v sousední uličce Rue Mallet-Stevens, který byl kamarád Le Corbusiera. Celá ulička je opravdová lahůdka. A měli jsme velké štěstí! Zazvonili jsme v domě se žlutými žaluziemi. Byli tam nějací studenti, kteří nás ochotně a zdarma provedli celým domem. Takže to byla taková náplast za Corbusiera a pro nás zážitek na celý život!
[2]: Janie, třeba to vyjde při nějaké další cestě. S rue Mallet Stevens jste měli opravdu velké štěstí. Já ji tady na blogu taky někde mám (najdete ji pod 16. obvodem), ale jen zvenku, dovnitř jsem se nedostala – zatím 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
[1]:Paní Olgo, děkuji, ano, je to tam moc hezké.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nádhera!!! Díky za zprostředkování! Tam už se nejspíš nepodíváme. Do Auteuil jsme se vypravili v létě 2008, ale Vila La Roche byla zrovna v rekonstrukci. Byli jsme ale nadšeni celou čtvrtí. Skončili jsme nakonec v sousední uličce Rue Mallet-Stevens, který byl kamarád Le Corbusiera. Celá ulička je opravdová lahůdka. A měli jsme velké štěstí! Zazvonili jsme v domě se žlutými žaluziemi. Byli tam nějací studenti, kteří nás ochotně a zdarma provedli celým domem. Takže to byla taková náplast za Corbusiera a pro nás zážitek na celý život!
To se mi líbíTo se mi líbí
To je překrásné!! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí