Paříž pro pokročilé

Na dnešní nedělní procházku se vydáme až na jih Paříže, kudy vede zvláštní promenáda, vybudovaná v místech bývalé železniční trati. Ta byla postavená pod názvem Petite Ceinture, Malá okružní dráha, v polovině 19. století. Obkružuje Paříž po celém jejím obvodu. Nejdříve sloužila k přepravě zboží a později i cestujících, s postupným budováním metra však její význam pro dopravu lidí upadal a v roce 1934 byl tento druh přepravy cestujících zrušen. Zboží však bylo kolem Paříže po železnici přepravováno na některých úsecích až do 90. let 20. století.

Trať zůstala dodnes zachována. Na některým místech je sevřená ve vysokých kaňonech, kam je vstup zakázán (ale ze kterých se na internetu dají najít krásné urbexové fotky), jinde vede po mostech a viaduktech. Některé části bývalé trati jsou dnes využity. Viděli jsme tady už zvláštní zahrádkářskou kolonii v 18. obvodu, dnes se podíváme na další zpřístupněný úsek.

 

 

Kilometr a půl železniční trati v 15. obvodu, která dříve propojovala továrnu Citroën v místech dnešního parku André Citroën, dílny metra ve Vaugirard a jatka, která ležela tam, kde je dnes park Georges Brassens, byl zpřístupněný jako promenáda v roce 2013. Tato část trati přestala fungovat v roce 1979 a protože byla od té doby nevyužívaná, vytvořily se tady spontánně vzácné kolonie hmyzu, ptactva i rostlin. Dnes kvůli tomu sice tuto část trati můžeme navštívit, nesmíme ale opustit vytvořenou cestu a brouzdat v trávě a po železničních náspech.Na vyvýšenou trať se dostaneme po schodištích i výtahy, vybudovanými v místech, kde trať kříží velké ulice této části města. Trať je dobře značená, najdeme tady nejen plánky, ale také tabulky s popisem rostlin, které tady rostou, a živočichů, kteří tady žijí.

 

Pokud se rozhodnete tuto část města navštívit, doporučuji, abyste se na trať vydali u metra Balard. Tady ve výšce nad střechami domů začíná její zpřístupněný úsek.

 

 

Z výšky můžeme sledovat život v ulicích pod námi – tady například vidíme průhledem věž u výstaviště u Porte de Versailles, dole jeden z hezkých art-déco domů, na které máme odtud ten nejlepší výhled.

Cestou mineme také jedno z nádraží, opuštěné ve stavu, jak odtud odešel poslední pasažér

Myšpulín! (Nebo skoro…)

Po kilometru a půl nás cesta přivede k prvnímu železničnímu tunelu. Když jsem ho uviděla za zatáčkou, chtěla jsem se kvůli své klaustrofobii otočit a potupně se vrátit k nějakému východu (v životě bych do tunelu nevstoupila). Naštěstí jsem si včas všimla, že je tunel zahrazený plotem, cesta u něj končí, a že se odtud můžeme dostat buď výtahem přímo u tunelu nebo po kovové lávce ve svahu (která trochu připomíná tu, která vede v Praze z Jeleního příkopu do Chotkovy ulice).

Schody nás přivedou do rue Olivier de Serres přímo před starou mateřskou školku. Po její levé straně cesta pokračuje dál, tentokrát už po povrchu. Školka je připravená k rekonstrukci, předpokládám, že během ní bude asi od cesty oddělená, teď se však můžete procházet v opuštěném a trochu strašidelném areálu a fotit si stará dětská hřiště i street art, který tady vznikl, nebo malebné cihlové zdi, porostlé břečťanem.

Na druhé straně arerálu nás cesta přivede k základní škole se zajímavým moderním dílem nad lávkou, která přemosťuje cestu. Na jejím konci projdeme malým parčíkem, vyjdeme branou na ulici a dostaneme se k parku Georges Brassens.

U parku můžeme jen z výšky mostu sledovat další část trati, na kterou se už nesmí

Ještě, než ukončíme procházku, vrátíme se do rue Olivier de Serres. Hned za rohem totiž leží malebná ulička rue Pierre Mille, kterou stojí za to si projít.

Za dalším rohem potom narazíme v rue de la Saida na bytový komplex Nadace Lebaudy ze začátku 20. století. Podobných komplexů postavila nadace, která funguje dodnes, v Paříži více. Já na tomto komplexu obdivuji pokaždé krásná schodiště.

A ještě za dalším rohem leží další zajímavost této části čtvrti – a moje srdeční záležitost. V passage Danzig najdeme zelení porostlou kovanou bránu, za kterou se nachází jeden z památkově chráněných starých ateliérů s názvem La Ruche – Úl. Podrobněji už jsem o něm psala před několika lety TADY. Na začátku 20. století tady žili malíři, především cizinci, kteří do Paříže přišli hledat uměleckou slávu. Žil a pracoval tady Chagall, Soutine, Zadkine, ale taky Légér nebo Foujita. A taky můj milovaný Modigliani, jehož podobiznu někdo vytvořil na zdi ateliéru jako street art.

Pokud se po procházce rozhodnete odpočinout v parku Georges Brassens, můžete se inspirovat TADY.

Jak se tam dostat: metro Balard (linka 8)