Paříž pro pokročilé

Zámek v Saint-Germain-en-Laye, který jsme tady viděli minule, leží v rozlehlém parku – jako ostatně všechny zámky z té doby, které sloužily jako královské sídlo. Stejně jako zahrady ostatních královských zámků (především ve Versailles nebo v Saint-Cloud), i tuto navrhl vyhledávaný zahradní architekt André Le Nôtre. Jeho dispozice francouzské zahrady sice v průběhu staletí vzala za své a ve srovnání s ostatními je tento park chudší, není však zanedbaný a o co je divočejší, o to je zajímavější.

 

Parter přímo před zámkem je rozčleněný květinovými záhony a nechybí ani fontány. O kousek dál nás dlouhé řady stromů a keřů, ztrácející se v dalekých perspektivách, vedou do anglického parku a hlavně k terase, kterou Le Nôtre nechal vybudovat na terénním zlomu, za kterým se svah prudce láme a spadá směrem k Seině, která obkružuje celé městečko, stojící na vyvýšenině.

Anglický park se svými 60 hektary sahá daleko za město a je protkaný cestičkami, rozlehlými trávníky a různými zahradními stavbami. V podobě, jak ho vidíme dnes, byl vytvořený v první polovině 19. století, poté, co při stavbě železnice z Paříže byla velká část parku poškozená a přímo jeho prostředkem v hlubokém a širokém kaňonu vedly koleje (nádraží stálo těsně vedle zámku). Koleje i s nádražím byly později překryty a park byl v té části znovu obnoven.

 

Někde v parku se prý dají vypůjčit kola, to je dobré vědět pro příště. Tentokrát jsme přišli tak pozdě, že nestálo za to se o ně zajímat. Přitažlivější byl stánek s občerstvením, který byl kromě obvyklých stolků obklopený i lehátky.

 

 

To, čím se tento park odlišuje od jiných, je vyhlídková terasa. Ne že by ji jiné královské zámky neměly, ale tato je mimořádná nejen kvůli výhledu, ale především pro svoji velikost. Na délku měří přes dva kilometry a se svým kovaným krajkovým zábradlím je tak půvabná, že jen kvůli ní stojí za to si sem zajet.

Na této dlouhé terase je navíc přímo pod zámkem postavená další, bohatší a zdobená kamennou balustrádou. Na horní fotce je za kamennými vázami vidět, do jaké dálky terasa ubíhá. Jednou si ji celou projdu.

 

Terasa stojí na mohutných základech a je poměrně dost vysoká. Vůbec jsem nezáviděla mamince, která sem přišla se třemi dětmi a celou dobu nedělala nic jiného, než že je honila pryč od zábradlí. Zatímco odháněla holčičku, která si usmyslela, že se těmi kudrlinkami protáhne, kluci to hodlali vzít sebevražedně horem.

Prudký svah pod terasou vede k řece, která tady dokončuje jeden ze svých zákrutů, kterými se vzdaluje od Paříže. Je obklopená lesy a je plná hausbótů a člunů. Nad ní na obzoru vidíme v dálce věžáky La Défense a trochu víc vpravo vykukuje i Eiffelovka.

Není to tak blízko, jak to vypadá v zoomu. Město je odtud vzdálené asi patnáct kilometrů.

Nad terasou stával nový zámek, o kterém jsme si říkali minule, a který byl zbořený na konci 18. století. Vidíme ho na této kresbě, kde je v dálce nahoře vidět starý zámek a pod ním ten nový. Pod novým zámkem spadala až k řece soustava teras, propojených rampami, které umožňovaly pohyb mezi jednotlivými stupni. Na terasách byly upravené krásné zahrady, plné fontán, umělých jeskyní, altánů a pavilonů. Zahrada zanikla po zboření zámku a prostor je dnes zastavěný domy. Zůstaly jen opěrné zdi teras, které jsou vidět ze silnic, které pod nimi podélně vedou.

Když říkám, že z nového zámku nic nezůstalo, není to tak úplně pravda. Z celého rozsáhlého královského paláce zůstal zachovaný tzv. pavilon Jindřicha IV., malá červená stavbička, která ukončuje terasu na jižní straně. Na dolním obrázku je vidět, kde ležela v původní dispozici zámku.

 

K pavilonu byly později přistavěny domy a vznikl tady luxusní hotel, kam jezdila pařížská smetánka a především umělci. Alexandre Dumas tady údajně napsal Tři mušketýry i Hraběte Monte Crista.

Samozřejmě jsou tu i připomínky toho, že právě tady se narodil Ludvík XIV. Hotel na svých stránkách uvádí, že zůstala zachovaná místnost, kde se král narodil (ale to se mi moc nezdá – že by královna rodila zrovna tady, v malém pokojíčku na samém konci rozlehlého zámku?).

 

A ještě jedna připomínka jednoho vládce. Minule jsem psala, že rekonstrukci starého zámku nechal provést Napoleon III., synovec velkého Bonaparta, který byl současně císařem a také prvním francouzským prezidentem. Právě on tady nechal v roce 1857 vytvořit toto krásné zábradlí kolem terasy – a v místech, kde se zábradlí připojuje k pavilonu Jindřicha IV., najdeme jeho připomínku i s datem.

Park je otevřen denně od 8 do 17-21 hod podle sezóny, vstup zdarma.

Zámek je otevřen denně kromě úterý od 10 do 17 hod, vstup na nádvoří a do kaple zdarma.

Jak se tam dostat: RER A až na konečnou Saint-Germain-en-Laye nebo autobus 258 z La Défense (pozor, červené číslo, ne žluté, to má jinou konečnou)