Na naši cestu se vydáme z křižovatky pod Sacré Coeur, kde se kříží pět ulic a která je kolem dokola lemovaná kavárnami. Poté, co si prohlédneme parádního veterána, zaparkovaného u chodníku, vydáme se nahoru do kopce po rue Chappe. Ta nám do cesty nastraží dvoje schody, ale když je překonáme, dostaneme se až nahoru pod Sacré Coeur a budeme mít výhled dolů ze schodů, který už každý z pokročilých Pařížanů aspoň jednou fotografoval.
Ze schodů se ovšem také můžeme dostat do malého parčíku, o kterém nikde nenajdete ani zmínku. Naše cesta nebude pokračovat na známá turistická místa k Sacré Coeur, ale vydáme se na druhou stranu po rue Berthe. Tu její křivku mám moc ráda a jako bonus tady najdete klid a ticho.
Rue Berthe nás přivede na place Émile Goudeau, kde pod vysokými kaštany najdeme jeden z nejznámějších uměleckých ateliérů na Montmartru, proslulý především svými obyvateli, kteří tady žili na začátku 20. století. Nejznámějším z nich byli Pablo Picasso, Celník Rousseau, Amedeo Modigliani, Max Jacob, Fernand Léger nebo Georges Braque, ale žilo zde nebo sem chodilo mnoho dalších umělců té doby. Podrobnosti o historii tohoto místa a o jejich obyvatelích mám ve svém článku TADY.
Ateliéry v roce 1970 vyhořely a o něco později byla postavená jejich replika. Dodnes zde pracují umělci, kteří si svoje slavné prostředí střeží a dovnitř se nesmí, dokonce to nebylo možné ani v rámci prohlídky, kterou loni organizovalo Muzeum Montmartru po místech, kde působil Picasso. My však jeden pohled přece jen najdeme.
Když se z place Émile Goudeau vydáme po rue Garreau, která vede kolem boční části Bateau Lavoir, po pár krocích narazíme na ošklivou bílou mříž, uzavírající široký průjezd. Za ním uvidíme dvorek zadní části ateliérů. Nedávno jsem měla štěstí, že byla mříž otevřená…
O něco dál rue Durantin kříží rue Tholozé, nad kterou se tyčí křídla jednoho z posledních větrných mýnů na Montmartru. O Moulin de la Galette a jeho historii jsme si už jednou říkali TADY, teď k němu proto nepůjdeme a budeme pokračovat dál po rue Durantin. Nezapomeňte se v čísle 40 podívat přes mříže do dvora, nazývaného Cour des Juifs, Židovský dvůr, protože to stojí za to.
Jednou se dovnitř dostanu a nafotím to zblízka, slibuju
Rue Durantin nás přivede do rue Lepic, jen kousek nad domem, ve kterém bydlel se svým bratrem Vincent Van Gogh a kde přímo naproti najdeme půvabnou pasáž s ateliéry umělců.
Naše cesta povede nahoru do kopce po rue Lepic a po několika metrech se stočí do rue de l´Armée d´Orient s půvabnými domky, které skrývají další a další ateliéry.
Vyjdeme znovu do rue Lepic. Vpředu na obzoru uvidíme věže Sacré Coeur, vlevo Moulin de la Galette, ale naši pozornost upoutá jeden z nejkrásnějších výhledů na město (který si nikdy neodpustím a který neodpustím ani vám, přestože ho tady už taky vidíte po několikáté).
O kousek výš na rohu nakoukneme do otevřené zahrádky Moulin de la Galette, nad kterým stojí druhý (a poslední) zachovalý větrný mlýn, a vydáme se nahoru po rue Girardon, až ke křižovatce s avenue Junot. Tady můžeme nakouknout jen přes mříže na krásné domky, postavené v dnes neprodyšně zavřené zahradě obou bývalých mlýnů.
O kousek výš v rue Norvins číslo 22 uvidíme mříž, chránící vstup na hezký dvorek. Je to další emblematické místo Montmartru.
Poté, co doktor Blanche přestěhoval svoji kliniku do čtvrti Passy, byl dům přestavěn na vzdělávací institut pro mladé dívky, později na manufakturu na vyšívané látky. V polovině 20. století zde vznikla dívčí škola, která se později přestěhovala a dům se dostal do rukou developerů. Ti dům zrekonstruovali a rozprodali na luxusní byty.
Jedním z obyvatel domu byl slavný a krásný Jean Marais, který žil až do své smrti v roce 1998 mezi Montmartrem a jihofrancouzským Vallauris, kde je pochován. Souběžně s hereckou kariérou se zabýval i sochařstvím a právě on je autorem Muže, procházejícího zdí, kterého jsme viděli jen pár kroků od jeho domu.
Zeď domu s dávno utrženou tabulkou a trochu street artu
Ti, kdo se o pařížský street art zajímají, určitě už viděli masky, které jsou odlitky tváře umělce, který si říká Gregos. V loňském roce k nim přibyly další odlitky (které určitě Gregosovi nepatří).
Rue Norvins by nás přivedla do těch nejrušnějších částí turistického Montmartru, tam však správní pokročilí Pařížané chodí jen brzy ráno, když tam není ani noha, proto teď odbočíme vlevo do rue du Mont Cenis, která nás mezi vysokými kamennými opěrnými zdmi přivede do rue de l´Aubrevoir ke slavnému růžovému domku. Od něj se vydáme směrem dolů k place Dalida.
Z place Dalida s bustou slavné zpěvačky máme krásný výhled na křivku rue de l´Aubrevoir s bílou věžičkou zvonice Sacré Coeur nahoře.
Z náměstí vede krátká rue Simon Dereur, na jejímž konci těsně před avenue Junot uvidíme dlouhou bílou zeď ateliéru. Reliéf nad dveřmi napoví, že jde o sochařský ateliér.
Památkově chráněný dům s ateliérem postavil v roce 1927 architekt Adolphe Thiers pro sochaře Louis-Aimé Lejeuna.
Avenue Junot nás přivede o kousek dál ke schodišti, která vede k rue Caulaincourt, tu přejdeme a do dalším dlouhém schodišti se dostaneme až do rue Lamarck.
Schody jsou lemovány vchody do domů a také tímto malým půvabným hotýlkem
Po rue Lamarck dojdeme k metru Lamarck Caulaincourt, kolem kterého najdeme spoustu roztomilých bister a kaváren. Myslím, že je po tak dlouhém putování budeme potřebovat.
Paříž pro pokročilé 
[19]: Moc si to tam užijte, bydlení na Montmartru je nejlepší 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
No tak to je gól, za dva dny letím poprvé v životě do Paříže (proto taky trávím několik posledních večerů nad tímto skvělým blogem) a budeme bydlet v Air BnB bytě v ulici Rue Durantin č. 40! Když jsem tu o něm četla, tak mi málem spadly brýle nadšením. Zkusím to tam nafotit a klidně vám fotky pošlu 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Jojojo, úžasné video, je to prostě Happy 🙂 a já už se táááák těším. Montmartre prostě nejde vynechat a i opakované pohledy a výhledy neomrzí. Na rue Lamarck jsem týden bydlela :-)…takže…vždycky si při těšení se do Paříže připadám jako když jedu domů! Už za pár dní… 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
[16]: Hlavně naživo 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Nádhera, nádhera! Montmartre na fotkách nikdy nezklame. A co na fotkách – ani naživo nikdy nezklame! :))
To se mi líbíTo se mi líbí
[13]: To je správný přístup 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Zdravím, tíško závidím, hned by som letela aj ja.Uži si to supéér.Ľudmilka[13]:
To se mi líbíTo se mi líbí
11.5. letim…a at mi nohy upadnou, vsechno si to projdu,protoze je to pohadka a porad to mohu videt znovu:-)
To se mi líbíTo se mi líbí
[10]: Et moi qui pensais de vous montrer une chose nouvelle!:-)
To se mi líbíTo se mi líbí
[9]: Ĺudmilka, moja reč 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Bonjour Hana,Il me semble connaître ce quartier !Bravo pour les photos.JPD
To se mi líbíTo se mi líbí
Verte , keď niečo také zbožňujete . vtedy Vás nebolí nič a nič Vám nepríde nedosiahnuteľné,takže aj keď ledva stojíte na nohách po takej super prechádzke, hreje Vás krásny pocit čo všetko ste videli a zažili, lebo to čo vidíte viete a zažijete Vám nikto nikdy nevezme.Všetkým prajem krásne túlanie po Paríži.Ďakujem Ľudmilka
To se mi líbíTo se mi líbí
[5]: Michale, tohle že je štreka? To je jen tak procházka na dopoledne, i se zastavením v kavárně a posezením v parku….
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji všem za komentáře, to jsem ráda, že jsem Vám připomněla Vaše procházky po Montmartru 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Nádhera. Před rokem jsem tudy chodila…a mohla bych zase.
To se mi líbíTo se mi líbí
Věru pořádná štreka! To by mi paní Ptáčková dala… Před pár dny jsem konečně viděl film Muž a žena – hrdinka (Anouk Aimée) bydlela na rue Lamarck, kam za ní jezdil Jean-Louis Trintignant. Ale z nočních záběrů nelze identifikovat, kde přesně dům stál.
To se mi líbíTo se mi líbí
Celé super, milujem Paríž a hlavne časť Montmartre,bola som tam v Novembri 2014 aj s manželom,chodili sme skoro po všetkých miestach čo ste tu opísala, ale chcela by som sa tam vrátiť keď bude teplo,pretože zdaleka sme nepochodili všetko čo sme chceli vidieť.Je to skrátka nádhera.Veľmi rada sledujem toto Vaše túlanie po Paríži,ďakujem ,ďakujem. S pozdravom Ľudmilka.
To se mi líbíTo se mi líbí
Paráda. A bez turistů. Jako výlet do jiné doby.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já také moc děkuji za připomenutí krásných míst – jak ráda bych se tudy zase jednou prošla! Nádherné fotky a velmi poutavé vyprávění, jsem Vám za tyhle chvilky při čtení i vzpomínání moc vděčna… :-)Olga
To se mi líbíTo se mi líbí
Dobrý den, prostě nádhera! Také bych se tam ještě alespoň jednou ráda vrátila…Díky, díky!
To se mi líbíTo se mi líbí