Jedním z nejmalebnějších míst v rue Oberkampf, o které jsme mluvili minule, je Cité Durmar, ležící za křivými vraty nízkého domu těsně u metra Ménilmontant. Když projdeme průjezdem, ocitneme se na typickém dvorku, jaké v této čtvrti vznikaly už v 18. století. Dvorku, který už desetiletí nikdo neopravoval, nerekonstruoval, a který v sobě ukrývá dvě řady ošuntělých baráčků. Dříve v jejich přízemí sídlily řemeslnické, především kovozpracovatelské dílny, zatímco v patře ve skromné místnosti žila celá rodina. Některé z domečků jsou dodnes obydleny, ale většina z nich slouží jako dílny drobných uměleckých řemeslníků, kanceláře módních reklamních agentur, filmových společností, malých uměleckých podniků, starožitnictví, nebo ateliéry fotografů a výtvarníků. To, že je tento dvůr, včetně domu, přes který se sem vchází, už dlouhá léta neudržovaný a hrozí mu zánik, má smutný důvod. Celému tomuto bukolickému prostředí totiž už roky hrozí demolice. Přestože domečky a dílny mají svoje majitele, pozemek pod nimi se dostal do rukou developerské společnosti, která by to tady ráda srovnala se zemí a vyšvihla tady nějakou rentabilní betonovou stavbu. Majitelé domků by chtěli pozemek odkoupit, jeho majitel ho prodat nechce a naopak chce obyvatele vystěhovat. Majitelé domků se brání, soudy se vlečou už roky a nevědí si s touto pro Francii netypickou věcí rady.
Pokud máte podobná prostředí rádi, neváhejte, dokud je čas.
Koukám, že hrabivost vede vítězná tažení všude – je to škoda, protože pak taková malebná zákoutí zůstanou už jen na fotkách, zatímco my se budeme procházet tak mezi těmi tíseň vzbuzujícími betonovými monstry…
Paříž pro pokročilé 
[1]: Máte pravdu, všude je to stejné. Bohužel.
To se mi líbíTo se mi líbí
Koukám, že hrabivost vede vítězná tažení všude – je to škoda, protože pak taková malebná zákoutí zůstanou už jen na fotkách, zatímco my se budeme procházet tak mezi těmi tíseň vzbuzujícími betonovými monstry…
To se mi líbíTo se mi líbí