Černá mramorová deska se zlatým nápisem nad vstupními vraty nese nápis Hôtel de Lauzun 1657, palác ale v průběhu století měnil často majitele a tedy i názvy. Ten dnešní připomíná jednoho z prvních, hraběte Antoina Nompar de Caumont, vévodu de Lauzun, který dům koupil od prvního majitele, zbohatlého obchodníka s obilím Charlese Gruyna. Vévoda de Lauzun byl pravděpodobně – dodnes se to neví přesně – tajným manželem tak zvané Grande Mademoiselle, vévodkyně Orleánské, sestřenice Ludvíka XIV., jedné z nejbohatších nevěst své doby, která odmítla celou řadu evropských královských nápadníků, aby se bláznivě zamilovala do vévody de Lauzun, který neměl dostatečný původ na to, aby se s ní oženil. Ludvík XIV. svatbu nepovolil a vévodu nechal pro jistotu uvěznit.
Palác navrhl architekt Charles Chamois, spolupracovník slavného architekta Louise Le Vau. Na výzdobě pracovali malíři Sébastien Bourdon, Charles Le Brun a další malíři a dekoratéři té doby, kteří zde vytvořili bohatou výzdobu s malovanými stropy, vyřezávanými a zlacenými obklady a sochařskými díly. Co z toho dnes za strohou klasicistní uliční fasádou s okapy ve tvaru tepaných delfínů zbylo nebo bylo obnoveno při poslední rekonstrukci, se podíváme při naší dnešní návštěvě.
Krátkým průjezdem se dostaneme na malé nádvoří, obklopené ze všech tří stran vysokými zdmi. Dvě z nich patří k paláci, ta třetí, opatřená oblouky a falešnými okny, je slepá a odděluje dvůr od sousedního domu.
Ve velkém sále v prvním patře z původní výzdoby stěn nezůstalo nic. Dnes jsou potaženy červeným hedvábím. Sál však zdobí původní trámový malovaný strop.
Na velký sál navazuje malý salonek, obložený dřevěnými vyřezávanými a malovanými panely, se zlaceným a malovaným stropem, který v plné kráse ukazuje, jak tady dříve vypadaly všechny místnosti
V prvním patře najdeme řadu dalších místností. V té první, kterou vidíme nahoře, se většinou konají schůzky členů vědeckého institutu. (Upřímně, s tím nábytkem to moc nevychytali). Z bohaté výzdoby tady zůstalo dřevěné vyřezávané zlacené a malované obložení kratších stěn, delší stěny a strop o ně bohužel přišly v 19. století, kdy bylo pravděpodobně prodáno.
Další místností je menší sál s vestavěnou galerií s balkóny. Za ním leží ještě další podobně bohatě zdobené salónky, s malovanými výjevy z mytologie nebo zátišími na stropech nebo na stěnách.
Přes tepané zlacené zábradlí balkónu na průčelí vidíme nejen Seinu a protější nábřeží, ale vlevo nahoře i zvláštní věž kostela Saint-Paul Saint-Louis v Marais.
Okny, vedoucími na nádvoří, vidíme některé detaily budovy, včetně slunečních hodin s kalendářem mezi okny v prvním patře.
Palác není volně přístupný, ale dá se poměrně snadno navštívit v rámci organizované skupinové prohlídky. Možností je více a dají se dohledat na internetu, já jsem volila osvědčeného průvodce, se kterým jsem podnikla v minulosti už víc prohlídek. Kontakt najdete TADY.
Hôtel de Lauzun
Jak se tam dostat: metro Pont Marie (linka 7)
Paříž pro pokročilé 
Och … naprostá nádhera …. moc krásné jsou ty okapy a zábradlí na balkoně…
To se mi líbíTo se mi líbí