Rue de Ménilmontant

Z venkovské uličky Villa de l´Ermitage, ve které jsme byli minule, se vydáme směrem k rue de Ménilmontant, dlouhé tepně, která vede napříč východem města. Nejdřív si ještě prohlédneme domy v rue de l´Ermitage, která nás tam přivede. Tady si na žádný přepych nehrajeme, jsme v bývalé dělnické čtvrti, kde najdeme ještě dnes nízké chudé domky a mezi nimi vklíněné malé dílny. Přesto tady stojí pár domů, které stojí za pozornost, jako například úzký cihlový novogotický dům, který se chlubí památkově chráněnou fasádou.


Kamenné hlavičky podél oken a dveří časem skoro ztratily podobu


Rue de Ménilmontant sbíhá s prudkého kopce do centra. Na hranici 20. a 11. obvodu mění jméno a pod názvem rue Oberkampf nás přivede až téměř do samého centra. Vidíte v dálce Centre Pompidou?


Ulice tvoří hranici mezi čtvrtí Belleville a Ménilmontant. Obě historicky chudé dělnické čtvrti i dnes zůstaly lidové a žije tady pestrá směsice lidí všech barev pleti. Ulice je plná malých krámků, kaváren a obyčejných bister.

 


Když sejdeme po rue de Ménilmontant o kousek níž k centru, narazíme na pestrou zeď a bránu bývalé dílničky na zrcadla. Opuštěné budovy s dvorem se před několika lety staly squatem umělců, punkerů a anarchistů, pořádaly se tady výstavy a koncerty, od léta je tady však zavřeno.


Další pestrá zeď nás přiláká o kousek výš, na rohu rue de Ménilmontant s rue des Pyrenées. Tentokrát se za ní skrývá malý parčík, nad kterým se se zvedá trojúhelníkový štít bílého klasicistního domu, na který se podíváme podrobněji.

 
Dům byl postavený v 18. století jako venkovské sídlo a letohrádek, které tehdy v této části města překotně rostly (a které většinou vzaly zasvé při pozdější industrializaci východu města). V roce 1770 vilu zdědil Nicolas Carré de Baudouin, jehož jméno dodnes nese, který ji nechal přestavět a vytvořil průčelí ve stylu italských vil se čtyřmi jónskými sloupy. Později se vila dostala do vlastnictví rodiny Goncourtů a bratři Jules a Edmont (který se později stal slavným spisovatelem a jehož jméno dnes nese známá francouzská literární cena) zde strávili dětství. V roce 1836 dům i s vedlejší budovou přešel do vlastnictví řádu sester sv. Vincenta z Pauly, které zde provozovaly nejdřív sirotčinec a později sociální středisko. V roce 2003 jeptišky dům prodaly městu, které tady vytvořilo kulturní a umělecké centrum.

 

V malém parčíku před domem si můžeme po dnešní procházce odpočinout a nabrat sílu na prohlídku další zajímavosti hned v těsném sousedství, kam se podíváme příště.

Jak se tam dostat: metro Jourdain nebo Pyrenées (linka 11)

 

5 komentářů: „Rue de Ménilmontant

  1. avatar Neznámé pariz-pro-pokrocile 7.12.2014 / 16:04

    [2]: Evo, to mě nenapadlo, ale zaujaly mě ty ušmudlané montérky jako u nás, to se jinde v Paříži nevidí.

    To se mi líbí

  2. avatar Neznámé pariz-pro-pokrocile 7.12.2014 / 16:03

    [1]: Tak to jsem ráda, že se vám tam líbilo a taky chválím francouzský blog a povídání o Paříži, ráda jsem si početla 🙂

    To se mi líbí

  3. avatar Neznámé Eva 6.12.2014 / 20:03

    Tak mne zase pobavilo foto bistra U dvou přátel – takové si přece představoval Gérard Depardieu ve filmu Drž hubu…:-)

    To se mi líbí

  4. avatar Ell-e Ell-e 6.12.2014 / 16:13

    Jé, tak v téhle ulici jsem spala při mé poslední  návštěvě Paříže. Našly jsme si s kamarádkou na couchsurfingu takovýho asijskýho sympaťáka, který má byt právě v této ulici. Z jeho střečního okýnka bylo docela i hezky vidět na Eiffelovku. 🙂 A když jsme od něj ráno šly, tak silnice v ulici byla uzavřená, protože tam probíhaly nějaký závody, takže tam strašnou rychlostí lítali dolů z kopce týpci na bruslích a na skatech. 😀 A to bylo taky zajímavý. :)) Taky se mi tam líbí ty kresbičky na zdech tam a je pravda, že lidi jsou tam taková velká směska. Takže za mě každopádně supr vzpomínky na tuhle ulici. 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď na Ell-e Zrušit odpověď na komentář