Ohromný bazén u vstupu do Lucemburské zahrady od divadla Odéon se nedá přehlédnout. Velká vodní plocha a nádherná výzdoba tohoto romantického koutu spolehlivě přiláká každého kolemjdoucího.
Za vytvoření fontány vděčí Paříž Marii Medicejské. Když se v roce 1610 stala regentkou teprve devítiletého krále Ludvíka XIII. poté, co byl její manžel, král Jindřich IV., zavražděn, rozhodla se, že si nechá postavit palác, který jí bude připomínat dětství v rodné Florencii. Podle vzoru florentského paláce Pitti se zahradami Boboli nechala na levém břehu Paříže postavit palác Medici, který se měl stát jejím útočištěm.
V roce 1630 požádala florentského architekta Tommasa Franciniho, aby jí v zahradě vytvořil tehdy módní grottu – umělou jeskyni. Tak vznikla 12 metrů široká a 14 metrů vysoká umělá zeď, jejímž úkolem bylo, kromě jiného, rovněž maskovat přilehlou Rue d´Enfer – Pekelnou ulici, která svému názvu nezůstávala nic dlužná. Zeď byla rozdělena čtyřmi zdobenými toskánskými sloupy do tří výklenků. Byla korunována ohromným frontonem, na kterém se nacházel štít, nesoucí erby Francie a rodu Medicejských. Vedle něj dvě alegorické ležící postavy, jejichž vytvoření královna zadala francouzskému sochaři Pierru Biardovi, představovaly řeky Rhônu a Seinu. Po obou stranách jeskyně se táhla kamenná zídka s falešnými arkádami.
Grotta v Lucemburské zahradě v 17. století
Poté, co byla Marie Medicejská intrikami kardinála Richelieua zbavena svého vlivu a nakonec uvězněna, byl její palác i se zahradou přejmenován na Lucemburský – a to mu zůstalo dodnes.
Po francouzské revoluci se Lucemburský palác stal sídlem Senátu a bylo nutné jej i se zahradou zrekonstruovat. Rekonstrukcí byl v roce 1799 pověřen architekt Chalgrin, který nechal na grotě opravit poškozené sochy řek, umístil do prostředního výklenku malou mramorovou sošku Venuše a přeměnil ji na fontánu. Samozřejmě z ní byl odstraněn i královský a medicejský znak a koruna.
Další důležitou rekonstrukcí prošla fontána v druhé polovině 19. století, kdy v rámci Haussmannovy přestavby Paříže byla v blízkosti Senátu proražena Rue Médicis. Kvůli tomu bylo ubouráno levé křídlo paláce a zahrada byla zmenšena (proto dnes na mapě vypadá tak nesymetricky). Přestože všechny tyto práce vyvolaly vlnu protestů a samotný Senát předložil svůj vlastní projekt, nakonec byly provedeny přesně podle Haussmannových plánů. Ty se dotkly i fontány, která musela být rozebrána a kámen po kameni přestěhována o třicet metrů blíže k paláci. Při té příležitosti byl vytvořen rozlehlý bazén, dlouhý padesát metrů a zdobený vázami, který známe dnes, a byla vysázena platanová alej, která fontánu lemuje. Nově byly vyzdobeny i výklenky fontány. Sochař August Louis Ottin umístil v roce 1866 do největšího prostředního výklenku mramorové sousoší pastýře Acise a nymfy Galethey, sledovaných bronzovým kyklopem Polyphemem, který na skále nad nimi napřahuje ruku s kamenem, kterým chce pastýře zabít. V postranních výklencích jsou umístěny sochy fauna Pana a bohyně Diany. Na fontánu byl opět vrácen erb s korunou.
Štít s erby francouzských králů (lilie) a rodu Medicejských, nad ním královská koruna, po straně alegorie Rhôny a Seiny
Platanovou alej kolem fontány tu najdeme ještě dnes
V roce 1861 byla také vytvořena jižní strana fontány, kam byl umístěn basreliéf, představující Lédu a Jupitera, proměněného na labuť, který byl v roce 1807 vytvořen sochařem Achillem Valois pro fontánu v blízké Rue de Vaugirard, zničenou při výstavbě Rue de Rennes (zase ten baron Haussmann!). Nová jižní fasáda nese polokupoli a fronton se dvěma najádami od sochaře Klagmanna.
Jak se tam dostat: Metro Luxembourg
Paříž pro pokročilé 