Paříž pro pokročilé

V poslední době je to s mým přispíváním na blog trochu horší, byla jsem zavalená prací – a bude ještě hůř, skoro celý květen nebudu v Praze. Sice jsem pár článků na tu dobu připravila, omlouvám se ale předem, že nebudu moci nějakou dobu odpovídat na vaše dotazy, týkající se praktických otázek cesty do Paříže.

Dnes se podíváme do velkého parku v mé oblíbené čtvrti Belleville na východ od centra. Park je jedním z nejmladších v Paříži, byl vytvořený teprve v roce 1988 na místě starého sádrovcového lomu, otevřeného v 19. století, kolem kterého se tehdy začalo tvořit osídlení dělníků jak z lomu, tak i z různých dílen z okolí nebo z továren blíže k centru. Ošuntělé činžáky a malé chudé domky byly v posledních letech na mnoha místech v okolí parku nahrazeny ošklivými paneláky, ale kouzlo a půvab čtvrti pořád ještě zůstává.

 

Park nabízí úchvatnou a zase trochu jinou vyhlídku na celou jižní a západní část města z terasy, která je vytvořená nad ním a která je částečně krytá klenutými stříškami a ozdobená barevnými mozaikami (a často i street artem).

Pokud si přitáhneme největší pamětihodnosti města objektivem trochu blíž, můžeme se podivovat nad tím zvláštním úhlem, ze kterého máme výhled – například, že ruské kolo na place de la Concorde stojí těsně před Eiffelovkou (jenže ve skutečnosti mezi nimi leží stovky metrů a teče Seina). Stejně tak odtud můžeme vidět zlatý dóm Invalidovny na pozadí paneláků v 15. obvodu.

Dominantou horní části parku je takzvaný Vzdušný dům, la Maison de l´air, který ve svých útrobách představuje různé atmosférické jevy a jejich spojení s běžným životem. Stálou výstavu jsem neviděla, ale pro odborníky to může být určitě zajímavé. V parku také najdeme několik různých funkčních meterologických zařízení na měření znečištění ovzduší, rychlosti a směru větru a podobně.

 

 

 

Park leží v prudkém svahu, jeho spodní část je proto tvořená zalesněnými terasami s úzkými cestami spojenými schodišti a příkrými chodníky. Po celém parku je velká spousta laviček, na trávnících můžete ležet nebo piknikovat.

V Belleville žije velká čínská komunita, není proto divu, že do parku chodí provozovat tradiční cvičení. Během jednoho dopoledne se tak můžete přenést třeba někam do Kantonu – kromě různých skupinek cvičících postarších čínských dam tady najdete i skupinky taiči, nebo jednotlivce, kteří v hlubokém soustředění jednou za čas učiní nějaký výpad nebo pohyb.

V horní části parku najdete malý amfiteátr, vyzdobený nástěnnými malbami streetartisty, který si říká Seth a jehož postavičky můžete vidět na zdech nejen v této čtvrti, ale v celém městě.

Ti, kdo znají knížky Jana Šmída, o parku určitě také vědí své od něho. Pokud byste hledali jím doporučovanou kavárnu La mer à boire, už ji tady nenajdete – nedávno ji přejmenovali na Ô Paris (roh rue des Envierges a rue Piat), je ale pořád stejně krásná jak uvnitř, tak i venku na barevné terase. Dopolední káva u jednoho ze stolků s výhledem na park je jednou z mých nejoblíbenějších pařížských kratochvílí.

Za pozornost stojí také uličky v okolí parku – než nám je nemilosrdně zničí rozpínaví developeři, uděláme si v nich příště procházku.

Jak se tam dostat: metro Pyrenées (linka 11)