Paříž pro pokročilé

Dnes se vrátíme do Auvers sur Oise a půjdeme po stopách Vincenta van Gogha, který tady prožil poslední týdny přes svojí smrtí. Po svém pobytu v ústavu pro choromyslné v Saint-Rémy na jihu Francie a krátkém zastavení u bratra Théa v Paříži toužil odjet malovat někam na venkov. Malíř Camille Pissarro doporučil Théovi Auvers sur Oise, kam sám jezdil a kde se přátelil s doktorem Gachetem, který se uvolil, že bude o psychicky nemocného Vincenta pečovat. Vincent do Auvers přijel 20. května 1890 a našel si ubytování v Auberge Ravoux v centru městečka, spřátelil se s doktorem Gachetem a s nadšením se pustil do práce. Maloval s takovým zápalem, že za sedmdesát dnů, které zde strávil, namaloval více než sedmdesát pláten a nakreslil velké množství kreseb. Jeho choroba, podporovaná depresí z toho, že se jeho obrazy nelíbily a neprodávaly a že byl existenčně zcela závislý na bratrovi, se však znovu přihlásila a Vincent si 28. července 1890 v polích nad Auvers vpálil kulku do hrudi. Stačil ještě dojít do hostince, ale tam po protrpěné noci umírá druhý den v náruči svého bratra Théa, kterého narychlo přivolali z Paříže. Bylo mu třicet sedm let.

První setkání s Vincentem zažijete v parku hned naproti nádraží – ten nese jeho jméno a stojí v něm jeho bronzová socha, kterou vytvořil v roce 1960 Ossip Zadkine

Cesta k Vincentovu hrobu není složitá – stačí vydat se uzounkou uličkou naproti nádraží mezi kamennými zdmi vzhůru směrem ke kostelu, jehož věž je vidět nad střechami.

Kostel stojí na vršku nad vesnicí a najdete v něm kopie dvou Vincentových obrazů. Stejně tak i venku stojí tabule s Vincentovým obrazem kostela. Podobných tabulí najdete ve městě víc, vždy na místě, které se nějak vztahuje k van Goghovu životu nebo jeho tvorbě. Po městě jsou také rozmístěné nenápadně žluto-hnědé šipky, které vás po jeho stopách povedou.

 

Pokus o stejný pohled, jako je na obraze. Bohužel odpoledne je to přímo proti slunci, je proto lepší vydat se sem dopoledne hned po příjezdu do městečka a fotit se sluncem v zádech.

 

Ukazatel nad kostelem nás vede ke hřbitovu k Théovu a Vincentovu hrobu úzkou silničkou do mírného kopce, nejdříve mezi zahradami, potom mezi poli s obilím, které Vincent tak rád a často maloval

Hřbitov leží na nejvyšším místě na kopci nad vesnicí a je venkovsky prostý. V těch dvou nejobyčejnějších hrobech tady leží Vincent i jeho o čtyři roky mladší bratr Théo, který zemřel jen o pár měsíců později, než Vincent.

Podobu hrobů prý určili dědicové doktora Gacheta

Od hřbitova se vrátíme zpět ke kostelu a na silnici pod ním, po které budeme pokračovat dál (od hřbitova se dá jít také cestou přes pole a sejít do vesnice o kus dál, ale v červencové výhni se mi tudy nechtělo, takže tuto možnost nemám prozkoumanou).
Po silnici se vydáme směrem k centru, kde můžeme obdivovat staré domy.

 

Všimli jste si, že to okno pod okenicemi je na fasádě jenom namalované?

O kousek dál sejdeme dolů přímo k Auberge Ravoux, kde Vincent bydlel. Toto je pohled z hlavní silnice se vchodem do restaurace, ale pokud chceme v hostinci navštívit Vincentův pokoj, musíme dům obejít zleva a vejít přes dvůr vchodem z boční uličky naproti městskému informačnímu centru.

Jídelna hostince slouží dodnes jako restaurace. Tady Vincent sedával třikrát denně u jídla.

 

Vincentův pokoj ležel, stejně jako šest dalších pronajímaných pokojíků, až pod střechou. Nahoru se vchází těmi dveřmi vlevo, které vás přivedou na schodiště, které svojí sešlostí připomíná, jak to tady tehdy vypadalo.

 

V tomto pokoji číslo 5 Vincent prožil posledních sedmdesát dnů svého života a tady také zemřel. Jeho pokoj, kde pod střešním oknem sušil svoje čerstvá plátna, která potom skladoval ve vestavěné skříni v rohu nebo pod postelí, vypadá údajně přesně tak, jako tehdy – po jeho smrti se ho už nikdy nepodařilo pronajmout, protože nikdo nechtěl bydlet v pokoji sebevraha, takže zatímco ostatní pokoje byly později zrekonstruovány, tento zůstal nedotčený (později už úmyslně, aby byla památka zachovaná).

Na vedlejším pokoji je vidět, jak byly ostatní místnosti později zrenovovány. V tomto pokoji bydlel hned vedle van Gogha jiný holandský malíř, Anton Hirschig, který se proslavil právě jen tím, že poté, co celou noc slyšel přes zeď agonii umírajícího Vincenta, nechal brzy ráno přivolat z Paříže Théa.
Ostatní pokoje jsou dnes přestavěny na sál, ve kterém promítají návštěvníkům zajímavý film o tom, jak Auvers vypadalo na konci 19. století, a o místech, spojených s Vincentovým pobytem. Film je ve francouzštině s anglickými titulky.

Vincentovo úmrtní oznámení

Přímo naproti stojí hostinci stojí radnice, kterou také Vincent několikrát maloval

Od radnice se po schodech ve svahu za hostincem Ravoux vrátíme na starou silnici. Svah je dnes zarostlý stromy a schody jsou jiné, ale pořád je to totéž místo, které namaloval Vincent.

 

 

 

Silnice nás přivede k zámku. Ten navštívíme někdy jindy v samostatném příspěvku, teď si jen připomeneme, že údajně právě v polích za zámkem se Vincent postřelil.

Po silnici dojdeme až k domu doktora Gacheta, jehož zahradu jsme částečně viděli už v minulém článku o Auvers

Před domem je umístěný další z Vincentových obrazů – jeden z portrétů doktora, o kterém Vincent psal svému bratrovi, že se mu podobá jak vzhledem, tak povahou

Z ulice vedou k domu, stojícímu ve stráni, schody, na kterých jsou umístěné kamenné desky, připomínající umělce, kteří sem za tímto milovníkem umění a mecenášem chodívali. Tím prvním byl Pissarro, potom Guillaumin, nad ním je Cézanne a nahoře poslední van Gogh.

Schody nás přivedou do krásné zahrady, kterou van Gogh také několikrát maloval

 

Přímo před vchodem do domu stojí ve skleněné skříni stůl s červenou dřevěnou deskou, který se objevuje na Vincentových obrazech. Právě o něj se na portrétech doktor Gachet opírá. Proč stojí stůl tady v zahradě a ne v domě, to netuším. Napadá mě jedině to, že portrét mohl vzniknout právě tady venku…

Obývací pokoj a jedna z místností. Dům není nijak zvlášť zařízený, ale je plný dokumentů a fotografií z Vincentovy doby a z historie rodiny Gachetů. Bohatou sbírku obrazů, kterou tady doktor Gachet nashromáždil, jeho syn a dcera darovali ve 40. letech 20. století Musée d´Orsay.

Auvers sur Oise samozřejmě slavným malířem žije, ale neudělalo ze sebe žádnou turistickou rezervaci. Památky jsou značeny decentně, jen aby se turisté neztratili, ale aby přitom ukazatele nebyly jako pěst na oko.

Značená „Stezka malířů“, která vede z blízkého Pontoise do Auvers po stopách všech malířů, kteří tady tvořili, se v Auvers mění samořejmě především na van Goghovu stezku a určitě může být zajímavé si ji projít a porovnat si obrazy tehdejších míst s jejich dnešním vzhledem.

 

 

O víkendu a o svátcích jezdí z Gare du Nord přímý vlak Train des Impressionistes. Cesta trvá hodinu a vlak jede jen ráno v 10.08 hod do Auvers a v 18.27 hod zpět do Paříže.

Ve všední dny je nutné přestupovat buď ve Valmondois (v tom případě vlak vyjíždí z Gare du Nord) nebo v Pontoise (vlak z Gare Saint Lazare nebo RER C). S tímto přestupem trvá cesta asi hodinu a dvacet minut.

 

Jízdné je 5,65 eur, na tuto cestu platí i jakákoliv jízdenka na zóny 1-5 (Paris Visite, Mobilis, Ticket Jeunes, Navigo Découverte. Pokud máte Navigo na menší zóny, můžete si dokoupit tzv. complément du parcours – úspora je cca 2 eur).

 

Další informace (ve francouzštině) na http://www.auvers-sur-oise.com, najdete tam také trasy vycházek s podrobným popisem všech míst.