Paříž pro pokročilé

Cestou do Notre Dame, kde jsem chtěla být před osmou tak brzy, abych stačila vyfotit klíč od katedrály a kostelníka, který ji odmyká, jsem se nečekaně zasekla jen kousek od chrámu a odemykání jsem propásla. Zahlédla jsem totiž otevřené dveře, za které toužím nahlédnout už pořádně dlouho.

 

Pravidelní čtenáři si možná vzpomenou, že jsem v loňském článku o uličkách vedle Notre Dame psala i o domě, jehož dvorek je vydlážděný náhrobními kameny a do kterého jsem se zatím nedostala. Teď ta příležitost byla tady.

Domovní dveře vlastně ani nevedou na dvůr, ale do úzké středověké uličky, která byla později zrušená tím, že ji z obou konců zastavěli novějšími domy. A ty náhrobní kameny tady opravdu jsou.

Na některých kamenech zůstaly ještě zbytky starých nápisů. Najdete je v místech těchto dvou kovových patníků, jen na kraji, kde nebyly v průběhu let ošlapány. Nebudete mi to věřit, ale zapomněla jsem je detailně vyfotit.

Dům je přes den zavřený, chce to opravdu náhodu. Stejně jako v případě ostatních zamčených domů nebo uzavřených uliček či průchodů ve městě, i tady je lepší se o to pokoušet brzy ráno, kdy lidé odcházejí do práce a domy zůstávají otevřené pro popeláře nebo listonoše.

V této restauraci hned vedle jsem ještě nikdy nejedla. Letos vyměnili nábytek a sladili židličky s vistáriemi, kterými je celý dům zarostlý. Toho rána jsem si předsevzala, že se sem po prohlídce chrámu vrátím, abych zjistila, jestli už mají otevřeno, a že si tady dám snídani, ale znáte to – nakonec jsem na to zapomněla a šla úplně jinam. Tak příště, stejně sem musím znovu brzy ráno na to odemykání kostela.

Île de la Cité, 26 rue Chanoinesse

Jak se tam dostat: metro Cité (linka 4) nebo Hôtel de Ville (linka 1 nebo 11) nebo St.Michel (linka 4, RER B)