Place Constantin Pecquer / Joël Le Tac

Přímo před vchodem na hřbitov Saint-Vincent leží pod vysokým stromy podlouhlé náměstí, uprostřed něhož stojí pomník s kašnou. Je to mimořádně klidné místo, které po prohlídce hřbitova svádí k odpočinku (pokud tam ovšem zrovna nenarazíte na skupinku rozjívených francouzských dětí).

Na starších mapách najdete náměstí ještě pod názvem, který tady uvádím na prvním místě, v loňském roce bylo ovšem přejmenováno na place Joël Le Tac podle jednoho z představitelů francouzského odboje a až do roku 1981 starosty 18. obvodu (kterého tehdy ve funkci nahradil Bertrand Delanoë, dnešní starosta celé Paříže).

Náměstí vzniklo spojením dvou ulic v době, kdy byla tato část Montmartru kompletně přestavována a kdy bylo asanováno takzvané Maquis, skrumáž nízkých chudých domků, postavených ze dřeva a všech možných dalších materiálů bez ladu a skladu v houští na prudkém severozápadním svahu kopce. Až do roku 1850 na náměstí vyvěral pramen do kašny la Fontaine du But, ze které úzkým potůčkem vytékal po svahu až k vesničce Clignancourt na severní straně Paříže. V době galského pohanství i později v době vlády Římanů byl pramen údajně svěcen jako božstvo vody.

Po Francouzské revoluci bylo okolí pramene upraveno a stala se z něj veřejná prádelna. V roce 1850 byl pramen sveden jinam a místo zasypáno, později, v letech 1870-1871, byly při obléhání Paříže pruskou armádou pokáceny vzrostlé lípy, které zde na náměstí rostly.

Na začátku 20. století byl v těchto místech postaven začátek výstavní avenue Junot a náměstí bylo s kopcem spojeno malebným schodištěm namísto blátivé prudké stezky.

Pomník, který dnes zdobí kašnu na náměstí, navrhl Pierre Vanier v roce 1936. Je věnován švýcarskému grafikovi a litografovi Théophilu-Alexandrovi Steinlenovi, naturalizovanému Pařížanu a obyvateli blízké rue Caulaincourt, jehož hrob, jak si vzpomínáte, jsme viděli minule na hřbitově. Jeho jméno není nijak zvlášť známé, určitě ale znáte jeho nejproslavenější dílo.

Steinlen navrhl tento plakát, který se dnes stal jedním z nejreprodukovanějších děl, spojených s Montmartrem, pro nově vznikající kabaret Chat noir, který založil v roce 1896 Rodolphe Salis. Mimochodem, Steinlen byl na Montmartru znám jako velký milovník koček, který se staral především o ty toulavé.

Pod sousoším zamilované dvojice jsou na pomníku umístěny dva basreliéfy – ten vlevo představuje ženy, děti a vojáky společně s trhovci, zatímco ten vpravo oslavuje dělníky a horníky

Oba basreliéfy byly v roce 1942 odstraněny vichystickým režimem a roztaveny na další použití ve zbrojním průmyslu (jako mnoho dalších bronzových pomníků ve městě), tyto dnešní byly vyrobeny podle existujících modelů až v roce 1962