Paříž pro pokročilé

Dnes se ještě zdržíme u kostela Saint-Jean-Baptiste de Belleville, který jsme tady viděli minule. Pokud hledáte autentická místa staré Paříže i s pravými Pařížany a přistěhovalci z různých koutů světa, nechoďte na Montmartre nebo Montparnasse, tam už z běžného každodenního života najdete velice málo. Spíš se projděte právě tady v Belleville a v dalších okrajových čtvrtích města. Právě tam najdete ještě malé lidové hospůdky se stoly, pokrytými voskovaným plátnem, pouliční kavárničky s obyčejnými umakartovými stolky a židlemi typu každý pes jiná ves, ateliéry a dílny plné umění i harampádí a kolorit malých starých domků, stojící tak trochu nakřivo, ale vyzařujících ošuntělou krásu. Samozřejmě narazíte také na nově zrekonstruované domy a lofty, do kterých se stěhují takzvaní „bobos“ – mladí a zbohatlí pseudointelektuálové, kteří tyto čtvrti dostávají do módy, ale těch si nemusíme všímat, ti naši výpravu za starou Paříží zatím nijak neohrožují.

 

Naši procházku začneme pohledem na kostel, ve kterém jsme byli minule, z rue du Jourdain

Před kostelem

Rue de Belleville je hlavní tepnou této čtvrti, dřívější vesnice Belleville, která byla připojená k Paříži v roce 1860. Vesnice se prý původně jmenovala Bellevue, „Krásná vyhlídka“, podle toho, že leží na druhém nejvyšším vrcholku v Paříži, a dnešní název „Krásné město“ prý vznikl jeho zkomolením. Ulice dnes tvoří také hranici mezi 19. a 20. obvodem. Najdeme na ní ještě malé staré domky, ale také už novější výstavbu ze začátku 20. století i z asanace v 70. a 80. letech.

Pokud narazíte na otevřený vchod domu, nezapomeňte vklouznout dovnitř. Budete možná překvapeni starým malebným dvorkem s nízkými domečky s pidizahrádkami, dřevěnými točitými schodišti a všudepřítomným vesnickým kouzlem.

My dnes projdeme jen malý kousek ulice kolem kostela a někdy příště se sem vrátíme, abychom prozkoumali i její další část, která spadá prudce dolů směrem k centru.

Na rohu bočních uliček najdeme také některé příklady street artu – jejich autorem je tady umělec, který si říká Fred Le Chevalier, zatímco dole vidíme žirafu známého malíře s přezdívkou Mosko.

Z rue de Belleville odbočíme do rue de la Vilette, která vede k východnímu cípu parku Buttes Chaumont. Procházka touto uličkou nám bude trvat dlouho – je totiž plná malých krámků s výlohami plnými nejroztodivnějšího zboží.

 

Mezi domy můžeme zahlédnout komín bývalé továrničky, na vrcholku ozvláštněný bílým mužíčkem Jerôma Mesnagera. Továrnička je právě jedním z těch příkladů zrekonstruovaných loftů – při pozornějším pohledu vidíme, že horní prosklená ateliérová část je kolem komínu dostavěna a že do komína vedou dokonce dveře.

Samozřejmě nesmí chybět ani dvorek, tak typický pro tuto část města. Jmenuje se Villa de l´Adour a bohužel ji před zvědavci střeží kovová brána. Tak aspoň jeden rychlý pohled přes mříže.

Za chvíli dojdeme do rue des Solitaires, další z prastarých bellevilleských ulic, která je zanesena už na starém plánu z roku 1730. Tvoří ji z jedné strany částečně staré nízké domky – a také tyto krásné domy, s barevnými okenicemi a replikou antické sošky ve výklenku v prvním patře, postavené kolem roku 1910.

 

Rue des Solitaires spojuje s rue de Belleville ulička s názvem Cité du Palais-Royal de Belleville – jenže je z obou stran uzavřená, zahrazená vysokou bránou a jen díky tomu, že nikdo není dokonalý a že v bráně zůstala škvíra, se můžeme podívat alespoň z dálky a potají, jak to uvnitř vypadá.

 

Právě jsme se ocitli za zadní části kostela v rue Fessart, odkud se vrátíme přesně tam, odkud jsme vyrazili – do rue du Jourdain, kde nám taky ještě zbývá pár zajímavých krámků a kaváren k prozkoumání – a také krásné příklady street artu na budově školy, jejichž autorem je opět Mosko, v kombinaci s jiným umělcem, jehož jméno jsem zatím ještě neodhalila. Ale co není, to teprve může být.

Belleville, kolem kostela Saint-Jean-Baptiste de Belleville

A – kostel