

Úzká cestička vlevo do vršku nás potom zavede přímo před kostelík. Jde původně o německý protestantský kostel z poloviny 19. století, zakoupený v roce 1924 v dražbě ruskou ortodoxní církví, která hledala nové místo k bohoslužbám, protože v důsledku masivní ruské emigrace po bolševickém převratu v roce 1917 počet ruských pravoslavných věřících v Paříži stále stoupal a tehdy jediný pravoslavný kostel v 8. obvodě už nestačil. Na koupi kostela, který byl vysvěcen po přestavbě v roce 1925, se tenkrát složila pařížská ruská aristokracie. V dalších dvou letech byla pak provedená novogotická úprava a přístavba vyřezávaného schodiště.



Stěny schodiště, otevřený vestibul a vstupní dveře jsou vyzdobeny nedávno zrekonstruovanými freskami a malbami, znázorňujícími scény ze Starého zákona a obránce ortodoxní víry


Bohužel dveře byly zavřené, proto jsem si nakonec kostel obešla jen kolem dokola vysokých strohých cihlových zdí a zvonice se starou i novou věží



Když už jsem byla na odchodu, měla jsem štěstí a u východu jsem potkala pravoslavného kněze. Jak jsem se později dozvěděla, byl to dokonce sám otec Nicolas, doyen místního teologického institutu.

Sebrala jsem odvahu a poprosila ho, jestli si ho smím vyfotit – dovolil mi to, okamžitě odhadl můj slovanský přízvuk a spustil na mě rusky. Poprvé od maturity se mi hodila ruština! Chvíli jsme si povídali (znal všechny pravoslavné kostely v Praze, historii parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a osud tamního biskupa Gorazda) a když viděl moje zklamání nad tím, že je kostel zavřený, došel si pro „ključik“ a kostel mi odemkl. Nechal mě v něm samotnou, že už nemá moc času, ale že mi věří, ať si vyfotím co chci. Neuvěřitelné, taková důvěra k cizímu člověku na místě, kde je tolik cenných věcí. Díky němu si je teď můžeme ukázat.










Bývalá výrobna svíček, stojící přímo naproti kostelu, je dnes je v rekonstrukci, po které bude sloužit jako sál pro potřeby farnosti

Na nízkém přístavku hned vedle je umístěná improvizovaná vývěska s inzeráty, ve kterých pisatelé především hledají práci – stejně jako tato Irina z Ukrajiny.
Église Saint-Serge
