Paříž pro pokročilé

Knihy Umberta Eca nejsou zrovna tou nejlehčí četbou, ale uznejte, že ta poslední musí nadchnout na první pohled, když začíná takto:

 

 

A my se teď podle velkého spisovatele podíváme, co z kouzla starých špinavých uliček zbylo. V části, přiléhající k place Saint-Michel, bují turistický ruch a leckteří romantici si naivně myslí, že tady našli tu pravou starou Paříž. Domy jsou otlučené a maskované rádoby pařížskými dekoracemi, chamtiví Auvergnané byli nahrazení stejně chamtivými Turky, Araby, Řeky a Číňany, kteří nevědí, co chtít za pochybnou kvalitu, kterou nevrle nabízejí, v každé skulině vás lákají vystavené suvenýrové cetky a nadháněči restaurací vám vstupují do cesty. Pravý Pařížan by tady ze strachu ze salmonely nesnědl ani sousto. Uličky blíž k place Maubert jsou prázdnější a autentičtější a právě tam naše dnešní procházka bude začínat. Když se budeme rozhlížet očima Umberta Eca, trochu té romantiky tady ještě najdeme.

Autor má pravdu, že place Maubert po proražení bulváru Saint-Germain trochu ztratila svoje kouzlo. Na ohromné ploše křižovatky dnes není žádná známka dřívější romantiky, byť trochu divoké. Poslední záchvěvy najdeme v tomto koutku, přiléhajícímu k uličkám, do kterých se teď vydáme.

Kromě toho, že je nároží place Maubert a rue Maître-Albert hezky barevně fotogenické, najdeme na něm ještě jednu zajímavou věc – ve spodní části rohové zdi je skleněnou deskou chráněný do kamene vyrytý nápis z roku 1711, který informuje o tom, kam dosahovaly záplavy, které se až sem rozlily z koryta Seiny.

„Kdyby se pak řečený chodec vydal ulicí, která se bude později jmenovat rue Sauton, ale tehdy se ještě jmenovala rue d´Amboise, narazil by zhruba v její polovině – mezi bordelem vydávajícím se za pivnici a tavernou, kde se spolu s mizerným vínem podával oběd za dva sou (což i tehdy bylo hodně levné, ale studenti z nedaleké Sorbonny si stejně nic dražšího dovolit nemohli) – na slepou uličku, které se kdysi říkalo impasse Maubert, ale někdy před rokem 1865 ji překřtili na cul-de-sac d´Amboise. Před lety tam býval tapis-franc (v řeči galerky krčma, putyka poslední kategorie, vedená zpravidla bývalým trestancem a navštěvovaná kriminálníky, které právě propustili z galejí) a zůstala smutně proslulá i později, protože v 18. století si tu zřídily laboratoř tři vyhlášené travičky. Jednoho dne je našli udušené výpary smrtonosných substancí, jež destilovaly na svých ohništích „.
Umberto Eco, Pražský hřbitov

„Na konci té uličky se nacházela zcela nenápadná výloha vetešnického krámu, jež vybledlý štít velebil jako Brocantage de qualité – výloha, skrze niž nebylo moc vidět, neboť její skla pokrývala hustá vrstva prachu. Skla ovšem sama o sobě odkrývala z vystaveného zboží a vnitřních prostor velmi málo, neboť každé z nich bylo čtvercem dvacetkrát dvacet centimetrů, zasazeným do dřevěné kostry. Vedle výlohy by chodec spatřil věčně zamčené dveře a vedle šňůry od zvonku štítek s informací, že majitel je dočasně nepřítomen.“

Umberto Eco, Pražský hřbitov

 

Teď už dveře zavřené nejsou. Literární hrdina Simonini je dávno po své literární smrti a jeho literární byt nad krámkem obývá někdo jiný. Kdo ví, jestli se sklepem pořád ještě dá sestoupit do spleti podzemních stok (určitě nedá, já vím).

 

Pohled na tuto budovu v rue de la Bucherie hned za rohem nás také, stejně jako kniha, zavede do historie. Právě tady sídlila už od roku 1369 stará fakulta medicíny; budova s kopulí, kryjící prostor, prostupující přes dvě patra, pochází ovšem až z roku 1745 a pro výuku medicíny sloužila pouze do roku 1775.

Když se otevřou dveře starých domů, to teprve ožívám při pohledu na dvorky s rozličnými vestavbami a přístavbami

Uprostřed staré čtvrti stojí kostel Saint-Julien le Pauvre. Dovnitř se podíváme někdy jindy.

Ulička vedle kostela

 

Domy přímo naproti kostelu

Ústí rue Galande nás přivedlo až k široké rue Saint-Jacques, kdysi hlavní tepně Latinské čtvrti. Za ní se tyčí hradba zadní strany kostela Saint-Séverin, do kterého se podíváme příště.

 

Jak se tam dostat: metro Maubert Mutualité (linka 10) nebo Saint-Michel (linka 4), RER B a C