Paříž pro pokročilé

Je zvláštní, že přímo pod věžemi Notre-Dame najdeme v i plné turistické sezóně místa, kde nikoho nepotkáte. Turisté, kteří se tísní u vchodu do katedrály nebo stojí v dlouhé frontě na výstup na její zvonici, chodí jen po tradičních vyšlapaných cestách a netuší, že za rohem mohou narazit na zajímavosti, o kterých se v tištěných průvodcích nepíše. Uličky vedle katedrály pamatují mnoho století a i když domy v nich většinou už nejsou původní, přesto stojí za prozkoumání.

 

 

Na dnešní výpravu se můžeme vydat z náměstí place Jean XXIII za katedrálou, které jsme TADY viděli už minule

Zahneme do rue Chanoinesse, Kanovnické ulice, kde stávalo třiatřicet domů kanovníků z Notre-Dame a která bývala hlavní cestou kláštera, který se tady vedle katedrály rozkládal v dobách Karlovců (kolem 7. století). Dnes ho tady připomíná už jen název ulice, oddělující tento kout ostrova od katedrály – rue du Cloître, Klášterní ulice. Na tomto konci rue Chanoinesse nás mezi šedými stavbami možná upoutá červená budova státní školy pro vzdělávání soudců. Budova má střízlivé a seriózní určení a pověst, na rozdíl od protějšího domu (na fotce úplně vlevo), na jehož místě stával dům, kde podle pověsti bydlel v roce 1387 takzvaný krvavý holič. Ten se spolčil se svým sousedem paštičkářem, který vyráběl masem plněné pečivo. Společně chytali nebohé pocestné, kteří poté končili ve sklepě paštičkáře, kde byli zpracováváni v jeho výrobně. (Zkrátka takový středověký Sweeney Todd). Ještě máte chuť na oběd?

Raději se vydáme úzkou středověkou rue Chantres, kterou projdeme až na nábřeží na quai des Fleurs. Oproti ostatnímu terénu jsme tady poměrně nízko, je to tím, že se tady nábřeží dříve svažovalo k přístavišti Port Saint-Landry a základy domů byly proto stavěny velmi nízko.

 

Na rohu ulice des Ursins nás může zaujmout dům, jehož středověké, místy obnažené zdivo, okna, dveře, vitráže, tepané mříže a klenby nám mohou připomínat středověk. Chyba, dům byl postavený v roce 1958, ale na jeho stavbu byly použity stavební prvky z původní stavby, která bývala součástí kláštera Notre Dame, i z dalších mimopařížských středověkých domů, všechno tak trochu ve stylu „každý pes jiná ves“.

Dům měl svého času v pronájmu excentrický milionář Aga Khan.

 

Na rohové zdi domu nám zelená tabulka ukazuje, kam až vystoupala voda při velké povodni v roce 1910

Přímo naproti se po pár schodech můžeme dostat na nábřeží quai des Fleurs, my se ale raději podíváme do malého parčíku, vklíněného mezi ulici a nábřežní zeď, s kamennou fontánou se dvěma lvími hlavami, chrlícími vodu

Odtud se vydáme ulicí rue des Ursins, kde i další domy v sobě mají zakomponovány středověké prvky – i když ráz ulice je trochu narušený budovou policie, která prostupuje celým blokem a ústí úděsným vjezdem do garáží v rue Chanoinesse.

Ve stejné ulici sídlí i pařížský kněžský seminář se sochou Panny Marie s Ježíškem na fasádě

Nejstarší a nejmalebnější část najdeme kolem Rue Colombe, kde téměř těsně u nábřeží stojí staré domy, ve kterých kypí životem malé hospůdky

V těchto místech  stávala brána, která uzavírala klášter od nábřeží

Před domem číslo 6 v rue de la Colombe je dlažbou vyznačeno umístění prvních městských galsko-římských hradeb z doby, kdy se Paříž ještě jmenovala Lutèce. Byly postaveny na konci 3. století a jejich úkolem bylo chránit město před nájezdy barbarů.

Po rue de la Colombe jsme se dostali na druhý konec rue Chanoinesse, kde narazíme na další staré domy s malebně upravenými restauracemi. Tento dům s číslem 26 v rue Chanoinesse stojí na místě dřívějšího průchodu, vedoucího do domu číslo 19 v rue des Ursins, a jeho dvorek s původní dlažbou je dodnes vydlážděný náhrobními kameny s nápisy, vyrytými gotickým písmem, pocházejícími údajně ze zrušeným kostelů z ostrova Cité. Také tady prý stojí sloupy z dávno zrušeného kláštera v rue Saint-Jacques. Fotky vám bohužel ukázat nemůžu, i když jsem už několikrát před domem číhala, až někdo vyjde a pustí mě dovnitř, zatím bylo moje čekání, bohužel, bezvýsledné.

Vedlejší dům, obrostlý bujnou zelení a na jaře ověšený stovkami fialových květů vistárie, pochází z roku 1512 a býval dříve kanovnickým domem. Restaurace má uvnitř několik romantických salónků a za nakouknutí stojí i správně omšelý dvůr. Většinou bývá otevřený, takže nám nic nebrání do něj nakouknout.

Právě na tomto místě stával dům, kde údajně kdysi žil kanovník Fulbert, který měl krásnou neteř Heloïse a který požádal svého mladšího kolegu Pierra Abélarda, aby se ujal její výchovy. Tak vznikl jeden z nejznámějších francouzských milostných příběhů z 11. století o lásce mezi oběma mladými lidmi, kteří spolu nejdříve uprchli, narodil se jim syn Astrolabe, poté se sice vrátili do Paříže (dům, kde spolu údajně žili, stál nedaleko odtud na dnešním nábřeží quai des Fleurs), ale společnost a církev je rozdělily a oba dožili odděleně v klášteře. Jejich osud se spojil až na hřbitově Père Lachaise, kam byly roku 1817 do společného hrobu přeneseny jejich ostatky.

 

V domech v této uličce a v jejím okolí, které stávaly na místě těch současných, žilo mnoho postav z francouzské historie a literatury (za všechny například dramatik Jean Racine), jejichž jména nám většinou nic neříkají a kteří jsou tu připomínáni na pamětních deskách. A pak jsou tu jiné domy, kde sice pamětní deska chybí, ale kde žil někdo, jehož jméno známe.

 

V tomto domě s číslem 16 v rue Chanoinesse bydlel po své emigraci do Francie v roce 1948 až do své smrti v roce 1974 spisovatel Jan Čep.

Jak se tam dostat: metro Cité