Paříž pro pokročilé

Dvacetiosmihektarová botanická zahrada v 5. obvodu, do které se podíváme, byla vytvořená už v roce 1626 za doby Ludvíka XIII. dvěma královskými lékaři Héroardem a La Brossem, který se také stal jejím prvním správcem. Není divu, zahrada byla zpočátku pojímána jen jako sbírka léčivých bylin. Její pozvolná proměna na botanickou zahradu začala v 18. století, kdy byl dlouhých čtyřicet devět let správcem hrabě Buffon, který nejen provedl reorganizaci zahrady, ale zvětšil její velikost téměř dvakrát a obohatil sbírky přírodovědeckého muzea, které bylo při zahradě založeno. Ty se později rozrostly i o minerály, fosílie a zvířecí kostry a na konci 18. století byla v zahradě vytvořená i zoologická zahrada, do které byla tehdy umístěná zvířata z bývalého královského zvěřince ve Versailles.

 

My do zahrady vstoupíme od Seiny, z place Valhubert, kde se před námi otevře centrální alej s vyhlídkou na Grande galerie de l´évolution, Velkou galerii evoluce, která je jednou z částí Národního přírodovědeckého muzea, které v zahradě sídlí a jehož sbírky jsou rozmístěny ve všech budovách, které zahradu lemují.

Hned na začátku této aleje nás vítá socha rytíře Lamarcka, významného francouzského přírodovědce, autora první evoluční teorie, který kromě jiného vytvořil i první klasifikaci bezobratlých živočichů.

 

Po pravé straně leží tzv. Ménagerie – zoologická zahrada. Pro nás, rozmazlené různými africkými domy, novými sloninci a rozsáhlými výběhy, je to ovšem poněkud smutná podívaná, zvířata tady žijí dost natěsnané a klece a výběhy jsou poměrně malé.

 

Kovový slon u vstupu do ZOO

Centrální část je lemována dlouhými platanovými alejemi

 

 

 

V oddělení vodních rostlin tady byly letos v červenci k vidění například kromě kvetoucích leknínů a stulíků i tyto lotosy

Na Botanickou školu navazují skleníky – do těch jsme ovšem tentokrát nešli, stačilo nám, že venku bylo přes 30 stupňů – nedovedu si představit, jak muselo být uvnitř. Tento velký skleník je věnován tropickým rostlinám, dva menší za ním, pocházející z let 1830 – 1833, ukrývají australské a mexické rostliny.

Pohled na střední část se sochou hraběte Buffona (neplést, prosím, s italským fotbalovým brankářem :-))

Za skleníky směrem k rue Cuvier začíná mírně kopcovitý terén s labyrintem a vysokými stromy. Najdeme tady i první libanonský cedr vysazený ve Francii, který tady roste od roku 1734, a další vzácné stromy.

V zadní části zahrady nemůžeme minout Grande galerie de l´évolution, Velkou galerii evoluce, mohutnou budovu z roku 1877 s vysokou prosklenou střechou a moderní vnitřní vestavbou, ve které jsou umístěny sbírky, dokumentující zoologickou a botanickou evoluci.

Fasáda budovy je ozdobená medailóny s portréty prvních profesorů, působících v muzeu, uprostřed je umístěná socha Přírodovědy od E. Guillauma.

 

Po levé straně zahrady podél rue de Buffon, najdeme nejen tuto růžovou zahradu, ale i další budovy s výstavními sály, kde jsou umístěny sbírky geologie a mineralogie (momentálně zavřené), srovnávací anatomie a paleontologie.

Vstup do muzea je umístěný z kratší strany u vstupu z rue Geoffrey Saint-Hilaire, přímo naproti pařížské mešitě

Čtvrť Jardin des Plantes, vstup z place Valhubert, rue Buffon, rue Geoffrey Saint-Hilaire a rue Cuvier
http://www.mnhn.fr

Otevřeno:

Zahrada: denně od 8.15 nebo 9 hod (dle roční doby) do západu slunce, vstup zdarma

Muzeum: denně kromě úterý od 10 do 18 hod, vstupné 7 Eur, do 26 let 5 Eur

ZOO: od 9 do 18 (v neděli a ve svátky do 18.30), vstup 10 Eur, děti do 4 let zdarma, od 5 let a studenti do 26 let 8 Eur

 

Jak se tam dostat: metro Place Monge (linka 7) nebo Jussieu (linky 7 a 10) nebo Gare d´Austerlitz (linka 10 a RER C)