Paříž pro pokročilé

Stanice příměstské rychlodráhy RER linky B Port Royal je jedna z těch, které neústí hluboko pod zemí, ale na povrchu. Díky tomu se nám při vystoupení z vagonu nabídne nejen pohled na oblohu, ale i na starou budovu stanice.

 

 

 

 

Žádná jiná stanice metra v Paříži není tak krásná

 

 

Stanice byla postavená v roce 1895 a dostala jméno podle přilehlého kláštera Port-Royal ze 16. století (v němž dnes sídlí jedna z lékařských fakult).

 

Když vyjdeme ze stanice, budeme mít po pravé ruce poměrně nudný konec Boulevardu Montparnasse a po levé ještě nudnější Boulevard de Port-Royal (věřte mi, jednou jsem ten bulvár prošla celý pěšky a není tam opravdu vůbec NIC zajímavého).

Přímo před sebou uvidíme pařížskou observatoř i s její bílou kopulí…

 

… zatímco za našimi zády chrlí vodu fontána Čtyř světadílů, o které jsme si už říkali TADY. Za ní se po Boulevardu de l´Observatoire můžeme dostat do Lucemburské zahrady. Tam teď ovšem nepůjdeme, aspoň prozatím.

 

Nejdříve se totiž podíváme na roh Boulevardu Montparnasse, kde leží jedna z nejzajímavějších restaurací v této části města, La Closerie des Lilas, Šeříkový statek. Zajímavá je na ní hlavně její minulost, je totiž jednou z pětice nejslavnějších montparnasských kaváren (společně s Le Dôme, La Rotonde, La Coupole a Le Boeuf sur le toit). Byla otevřená už v roce 1847 a v 19. století sem chodíval Zola, Cézanne, Baudelaire, bratři Goncourtové a mnoho dalších známých osobností té doby. Nejslavnější časy kavárna prožila v prvních desetiletích 20. století. Stačí jen jména stálých návštěvníků: Paul Verlaine, Afred Jarry, Lenin (ano, ten během svého pařížského pobytu bydlel nedaleko a přiživoval levicovou atmosféru této čtvrti), Guillaume Apollinaire… a to už jsme v dalších desetiletích, kdy se tady děly nevídané věci a divoké mejdany byly proslulé po celé Paříži. Scházel se tady Modigliani, Fort, Breton, Aragon, Van Dongen, Picasso, Sartre, Gide, Eluard a další a další. Kavárna se také stala centrem amerických a anglických umělců, kteří v té době v Paříži žili. Chodil sem Henri Miller, Samuel Beckett, Oscar Wilde i Ezra Pound, nejvíce je ale kavárna spojena s Ernestem Hemingwayem, který si tady vytvořil svůj hlavní stan. Za ním sem chodil Scott Fitzgerald, který tady údajně napsal Velkého Gatsbyho.

 

Kavárna v roce 1909

 

 

Přímo před restaurací stojí ohromný pomník maršála Michela Neye. Maršálek Francie a voják z povolání, narozený v roce 1769, strávil převážnou část své vojenské kariéry jako Napoleonův důstojník. Bojoval úspěšně a neohroženě proti Rakušanům i Rusům, byl ovšem první z francouzských maršálů, kteří po Napoleonově internaci na Elbě okamžitě přešli k Bourbonům a začali sloužit Ludvíku XVIII. Poté, co se Napoleon vrátil z vyhnanství na Elbě a na sto dnů se vrátil k moci, se Ney opět stal jeho vojevůdcem. Po prohrané bitvě u Waterloo, na začátku druhé Restaurace, když se v červenci 1815 Ludvík XVIII. opět dostal na trůn, byl Ney obviněn ze zrady a zastřelen. V roce 1831 byl za své hrdinské válečné činy rehabilitován králem Ludvíkem Filipem I. a po celé Francii mu následně bylo postaveno mnoho pomníků.

Pomník, který vidíme, pochází z roku 1853 a původně stál před Observatoří, na místě, kde byl Ney popraven. Na křižovatku ke stanici metra byl přemístěn při stavbě metra.

 

 

V prostoru křižovatky u Port Royal, kde se stýkají 5., 6. a 13. obvod, stojí ještě jeden pomník. Patří hrdinovi indočínské války Francisu Garnierovi (1839 – 1873).

 

A – stanice RER; B – La Closerie des Lilas; C – Maršál Ney; D – Francis Garnier

Jak se tam dostat: RER B Port-Royal