Rekoleti, nebo také rekolekti, jsou žebravý řád, patřící mezi Menší bratry Františkány, který sice vznikl ve Španělsku, ale nejvíce se rozšířil v Itálii, a kterému v 17. století nechala v Paříži postavit klášter – jak jinak, Italka Marie Medicejská, manželka Jindřicha IV.
V 19. století se z kláštera stala vojenská nemocnice, která byla v roce 1926 při stavbě Východního nádraží napůl zbourána a dále chátrala až do roku 1968, kdy byla zavřena. V roce 1973 v něm byla zřízena pobočka Nemocnice Sv. Ludvíka, ale i ta byla brzy zavřena a klášter byl prodán developperovi, který ho hodlal zbourat. Proti tomu se na začátku 90. let vzedmula velká vlna odporu hlavně v uměleckých kruzích a asi třicet umělců tehdy klášter obsadilo, vytvořilo komunitu s názvem „Andělé od rekoletů“ a prakticky rok klášter okupovalo. V roce 1992 z něj byli násilně vystěhováni, nicméně díky těmto protestům se budovu podařilo zachránit. Po zdařilé přestavbě je v něm od roku 2004 sídlo komory architektů a mezinárodní ubytovací centrum.

Část kláštera, která zbyla po stavbě nádraží, je zrekonstruována do příjemné podoby. Kdo jiný by to měl umět, než architekti, kteří v něm sídlí?

Do zahrady a podloubí, které zbylo z bývalého rajského dvora, je volný vstup



Stejně tak se bez problému dostanete do kavárny…

… která je v létě otevřena na zahradě, do které se dostanete tudy. Já jsem tam byla, bohužel, příliš brzy dopoledne, když byla zahrádka ještě zavřená. Jinak je to ale určitě dobrý tip na posezení v této části města a rozhodně se tam ještě vrátím.

Mohla jsem si alespoň prohlédnout interiér kavárny, kde jsem měla nejdřív pocit, že je v rekonstrukci, bylo mi ale vysvětleno, že prostory byly ponechány tak, jak zůstaly po squattování umělců, jako připomínka jejich boje za záchranu kláštera.

Stejně tak zůstaly graffiti i nad schodištěm, kolem kterého se vychází do zahrady (a které jsem já, bohužel, mohla fotit jen přes sklo.

Klášter stojí přímo naproti Východnímu nádraží
148 rue du Faubourg Saint-Martin
Jak se tam dostat: Metro Gare de l´Est