Moje oblíbená ulice, možná moje nejoblíbenější v Paříži vůbec, kam bych se z fleku přestěhovala! Chodím sem tak často, jak to jen jde, několikrát jsem tady spala v hotelu a snídala jsem snad ve všech okolních kavárnách – a že jich tady je!
Je to oáza pařížského šarmu, gurmánství, veselosti a lehkosti. Přitom jen za rohem leží rušné náměstí Denfert-Rochereau se stanicemi metra a RER a jejich podzemní sítí křižovatek, konečnou několika autobusů, včetně toho z letiště z Orly, kruhového objezdu kolem známého obřího kamenného lva a vchodem do podzemních katakomb. Do Rue Daguerre nic z toho nedolehne. Tady si můžete na ulici v klidu vybírat sýr k večeři, hrozny nebo pomeranče, ústřice a ryby, bagetu a zákusky. První část ulice totiž patří obchodům s potravinami, které mají svoje stánky až na ulici. A je z čeho vybírat!
Moje oblíbená kavárna
Až se posilníte v kavárně, jdeme na nákup. Jídla je tady tolik, až se člověku sbíhají sliny.




Bohužel, když jsem tady minule fotila, můj oblíbený Dům těstovin – La Maison de la pâte – ten s tou zelenou plachtou – byl dočasně zavřený. Jinak bych určitě vyfotila ten výběr domácích, ručně vyráběných plněných i hladkých těstovin, který tady mají.
V ulici je samozřejmě i spousta restaurací, bister a kaváren. Tato palačinkárna s názvem La belle ronde v čísle 19 je dobrá a současně je to jedna z nejlevnějších možností, jak se v okolí najíst. Většinou se sedí na tomto roztomilém dvorečku, ale pokud je ošklivě, ani „plastový“ interiér není špatný.



Jeptišky a „Pekelná kavárna“…
V druhé polovině ulice se charakter obchodů mění. Sice tu pořád ještě narazíte na pekárny, kavárny a restaurace, ale je tu i spousta jiných obchodů – a podotýkám, že pro normální Francouze, nikoliv pro turisty. Hračkářství, knihy, železářství, autoškola, drogerie, kadeřník…

… dokonce i tento roztomilý obchod s tahacími harmonikami.


V růžovém domě až téměř na konci ulice bydlí slavná filmová režisérka, dokumentaristka, fotografka a sochařka Agnès Varda. Neprozrazuji žádné tajemství, ona sama svoje bydliště nijak netají.

Hned naproti jejímu domu je tento obchod, kde si můžete koupit CD s jejími filmy, plakáty a knihami

To je Agnès Varda. Narozená v Belgii v roce 1928, za více než 55 let své kariéry natočila spoustu hraných a dokumentárních filmů, které u nás běžely většinou jen v klubových kinech. Pamatuji si, že nejvíc ze všech na mě před lety zapůsobil její film Bez střechy a bez zákona (Sans toit ni loi), natočený podle skutečného příběhu dívky, která odešla z domova, toulala se vesnicemi a nakonec zemřela vyčerpáním jen pár metrů od obydlených domů.

Když Agnès Varda natočila svůj poslední, autobiografický film Agnesiny pláže, v rámci jeho propagace uspořádala v ulici přímo před svým domem happening, na který nechala navézt písek a se svými spolupracovnicemi tady úřadovala.
Upoutávka na Agnesiny pláže
Pokud vás Rue Daguerre zaujala a mluvíte francouzsky, možná vás bude zajímat, že v knihovně Francouzského institutu ve Štěpánské ulici existuje CD s prvním slavným filmem této režisérky Cléo od 5 do 7. Film je hezký, a navíc jako bonus je na CD i krátký dokumentární film Les Daguerréotypes – ten Agnès Varda natáčela v sedmdesátých letech přímo ve své ulici a popisovala v něm místní bizarní postavičky, většinou majitele obchůdků. Dvacet let poté se na stejná místa vrátila a ukazuje nám, jak se místa a lidé změnili.
Jak se tam dostat: Metro Denfert-Rochereau
Děkuji za komentář, Vy jste asi ta blonďatá Katka, co míváte na Janině Facebooku ty hezké fotky, že?
To se mi líbíTo se mi líbí
pěkný článek, ulici neznám ale musím se tam zajít podívat, vypadá to velmi dobře! (jsem s Jančou v paříži, odkázala mě na váš blok a je tu spoustu zajímavých tipů!)zdraví katka
To se mi líbíTo se mi líbí