Až budete stát na Boulevardu Clichy před Moulin Rouge, podívejte se doleva. Hned vedle známého kabaretu uvidíte tuto uzounkou uličku:
Je to jedna z mnoha malých uliček, které z Boulevardu Clichy vedou do hloubi bloků, a které jsou lemovány zajímavými domy se zahradami.
V tomto poměrně ošklivém domě, který leží až na konci uličky, bydlel spisovatel, hudebník a zpěvák Boris Vian a básník Jacques Prévert. Jejich byty měly společnou velkou terasu s výhledem za zadní část Moulin Rouge.
Jacques Prévert na terase svého bytu, v pozadí s Moulin Rouge
Jacques Prévert se sem nastěhoval s rodinou v roce 1956 a žil zde až do své smrti v roce 1977.
Spousta jeho básní byla zhudebněna a nazpívána známými francouzskými i jinými zpěváky. Možná nejznámější z nich je jeho báseň Les feuilles mortes, kterou nazpívala Edith Piaf (dokonce i v angličtině), Yves Montand, Juliette Gréco, Mireille Mathieu… ale překvapivě ve francouzštině taky Iggy Pop… a vůbec to není špatné!
Mrtvé listí
Oh! Tolik bych si přál aby sis vzpomněla
Oh! Tolik bych si přál aby sis vzpomněla
na šťastné dny kdy jsme byli přátelé
V té době život byl ještě krásný
a slunce pálilo víc než dnes
Mrtvé listí se shrabe na lopatu
Vidíš nic jsem nezapomněl
Mrtvé listí se shrabe na lopatu
vzpomínky a lítost též
a severní vítr je odnese sebou
studenou nocí zapomnění
Vidíš nezapomněl jsem nic
písničku co jsi mi zpívala
je to písnička která se nám podobá
Tys měla ráda mě a já měl rád tebe
A žili jsme společně
Tys měla ráda mě
a já tebe
Ale život rozděluje ty co se mají rádi
úplně lehce
nenadělá hluk
a moře smaže na písku
stopy rozdělených milenců
Mrtvé listí se shrabe na lopatu
vzpomínky a lítost též
Ale má tichá a věrná láska
se usmívá stále a děkuje životu
Tolik jsem tě miloval bylas půvabná
jak můžeš chtít abych na tebe zapomněl
V té době byl život mnohem krásnější
a slunce svítilo víc než dnes
Tys byla má nejvěrnější láska
Ale mohu dnes jen litovat
A tvou píseň cos mi zpívala
budu pořád slyšet
Je to píseň co se nám podobá
Tys měla ráda mě
a já tebe
Ale život neúprosně odděluje ty co se mají rádi
úplně lehce
nenadělá hluk
a moře smaže na písku
stopy rozloučených milenců.
Ze sbírky Slunce noci, překlad Jan Cimický
Na rozdíl od Préverta bydlel Boris Vian v Cité Véron jen 6 let, od roku 1953 do své smrti v roce 1959. Jeho vdova Ursula žila v jejich bytě až do ledna letošního roku, kdy zemřela ve věku 81 let. V bytě má sídlo i Nadace Borise Viana, která pečuje o jeho odkaz. Z mnoha Vianových písní je asi nejznámější Dezertér. V češtině ji ve svém výborném překladu s názvem „Pánové nahoře“ nazpíval Jaromír Nohavica.
Montmartre, Cité Véron
Jak se tam dostat: Metro Blanche
Paříž pro pokročilé 
Pěknej blog
To se mi líbíTo se mi líbí